Teplické zločiny TEPLICE (TEPLITZ), 1. 2. 1891 až 28. 5. 1891:
Případ, jenž se stal na počátku roku 1891 a který popsal Teplitz-Schönauer Anzeiger ze dne 28. 5. 1891 v rubrice „Soudní síň“, nápadně připomíná příběh modlanského „vraha“ Emila Widry a jeho dívky Josefíny Schleifové, zpracovaný v článku Pachatel nešika. Dva hlavní aktéři tohoto vražedného dramatu, odehrávajícího se v lese na úpatí Doubravské hory (Schlossberg), výrazné přírodní dominanty Teplic, však prožili těžko představitelný, dlouhý zápas o smrt. Ano, čtete dobře. Nejdříve bojovali o smrt, aby posléze zápasili o život.
Místo snubního prstenu pořídil revolver
Vezměme to však pěkně o začátku. V Teplicích žil čtyřiadvacetiletý řeznický pomocník Franz Schaffransky, narozený v Dubí (Eichwald). Protože už byl v letech, kdy muži pomýšleli na ženění, seznámil se s Marií Mikulovou, služebnou a hospodyní. Po dlouhodobějším milostném vztahu byl rozhodnutý představit Marii rodičům a podělit se s myšlenkami na sňatek. Franzovým rodičům se Marie příliš nezamlouvala a tvrdošíjně tento mladíkův záměr odmítali pod pohrůžkou, že pokud uskuteční svůj záměr, nejenže jejich svazek neposvětí, ale neposkytnou mu kapitál k založení vlastní řeznické živnosti.
Zoufalý Franz se s verdiktem rodičů odmítl smířit. Svěřil se Marii, slíbil jí, že problém vyřeší a nakrátko se stáhl do samoty. Toho času se ve Franzově hlavě zrodil šílený plán. V Teplicích lacino pořídil šestiranný revolver a požádal Marii, zda by mohli několik nadcházejících dní prožít pouze ve dvou. Dívka dne 27. 1. 1891 odešla ze služby, aby tři dny nato strávili mladí lidé putováním. Nejdříve se vypravili na cestu do Ústí nad Labem (Aussig), kde Franz doufal, že najde odvahu k sebevraždě, ale slabé odhodlání a přítomnost Mikulové mu v zoufalém činu zabránily. Z Ústí nad Labem se 31. 1. oba milenci vrátili do Teplic, ubytovali se v hostinci, v němž přečkali domnělou poslední noc a nadcházejícího rána se společně vypravili na úpatí Doubravské hory, kde Franz mohl svůj plán zrealizovat, aniž vyvolal veřejný rozruch. Lázenští hosté a výletníci se v zimních měsících do lesů pod horou zpravidla nevypravovali, výstřel z revolveru tak mohl nanejvýš vyplašit lesní zvěř.
Když našli vhodné místo, Franz požádal Marii, aby odešla a nechala jej o samotě. Marie však odmítla Franze opustit. Pokud se měl zabít on, ona si přála zemřít s ním. Prosila jej, aby nejdříve zastřelil ji a poté ukončil svůj život. Rozevřela korzet a přitiskla si k hrudi chladivé ústí hlavně. Franz, svírající revolver třesoucí rukou, vypálil ránu do dívčiných prsou. Marie ucítila pálení na hrudi a v bezvědomí upadla na zem. Po chvíli však nabyla vědomí a spatřila Franze ležícího na zemi a krvácejícího ze spánku. Přestože se zdálo, že je mrtvý, nečekaně otevřel oči a v zoufalé zuřivosti ze zmařeného pokusu popadl Marii za paži, přiložil jí revolver k levému spánku a vystřelil, načež zbraň znovu přiložil ke svému spánku a vypálil celkem čtvrtou ránu. Tento zápas o smrt se pak opakoval ještě jednou. Marie, zbrocená krví, znovu přišla k sobě, posadila se a pozorovala Franze, jak ji doširoka rozevřenýma očima zoufale pozoruje. Ani on nebyl mrtvý. Oba si proto vypálili ještě jednu ránu do spánku a poté již ztratili vědomí. Tak tam oba leželi na temné a mrazem rozpukané zemi několik desítek minut, než je objevila náhodná kolemjdoucí. Tady skončil zápas o smrt a začínal se boj o život, neboť Franz a Marie byli převezeni do okresní nemocnice v Krupce, v níž se nějakou dobu zotavovali.
Jak lze přežít několik ran z revolveru?
Odpověď hledejme v soudní síni Okresního soudu v Litoměřicích, kde dne 28. 5. 1891 proběhl proces s Franzem Schaffranskym, obviněným z trestného činu vraždy ve stádiu pokusu a nedovoleného ozbrojování.
Soudní lékař během procesu prohlásil, že Mariiny rány na hrudi a spánku představovaly sice vážná, avšak nikoliv život ohrožující zranění. Povolaní pražští experti na střelné zbraně Martin Fiala a Friedrich Brandes určili, že použitý šestiranný revolver byl belgickým výrobkem typu Lefaucheux (Casimir Lefaucheux, nar. 1802, zem. 1852, francouzský puškař, majitel řady patentů, známý konstrukcí náboje s tzv. kolíčkovou zápalkou).1 Dále uvedli, že vzhledem ke špatnému stavu revolveru a použití starých nábojů je vyloučeno, že by dotyčné výstřely mohly způsobit smrt nebo trvalé zdravotní následky, neboť kinetická energie projektilů byla velmi nízká.
Obžalovaný Franz Schaffransky při soudním líčení s klidem zopakoval své doznání. Shodně s ním incident vylíčila i Marie Mikulová, vystupující jako svědkyně. Svou výpověď uzavřela přísahou, že Franz ji nejprve přesvědčoval, aby místo činu opustila, načež na ni vystřelil až po jejím naléhání, aby tak učinil. Státní zástupce se obrátil k členům soudní poroty s apelem na důkladné zvážení otázky viny obžalovaného, neboť sám obžalovaný přiznal, že měl v úmyslu Mikulovou zabít. Fakt, že nedošlo k dokonané vraždě nelze připisovat změně v záměru obžalovaného, ale šťastné náhodě, díky níž selhala zbraň. Obhájce obžalovaného Dr. Wunder v obsáhlé řeči vinu obžalovaného popíral a odkazoval se při tom právě na vyjádření znalců, kteří potvrdili, že použitou zbraní nemohl obžalovaný nikoho usmrtit.
— Tady bych si dovolil případ na okamžik zastavit, vyjádřit pochybnost nad zdůvodněním obhájce a podpořit logickou úvahu státního zástupce, protože předpokládám, že Schaffransky o žalostném stavu zbraně netušil a až do poslední chvíle byl rozhodnutý zabít Mikulovou a pak sebe. Argumenty obhájce ve světle těchto skutečností působí trochu směšně, ale část jeho řeči je vytržena z kontextu, čímž patrně postrádá logiku. Je také otázkou, jak nahlížet na pokus o vraždu, když oběť o usmrcení sama požádala a donutila obžalovaného ke střelbě… —
Soudní porota se odebrala na delší poradu, po níž vynesla následující verdikt: ve věci trestného činu vraždy ve stádiu pokusu prohlásila obžalovaného za nevinného, ve věci nedovoleného ozbrojování byl Schaffransky shledán vinným, v důsledku čehož byl odsouzen k pokutě pěti zlatých, které měly být zaplaceny teplickému spolku pro chudé, jednodenní detenci (detenční zařízení a účel článek nespecifikuje) a k náhradě nákladů trestního řízení.
Franz a Marie od soudu odcházeli ruku v ruce, oba byli přešťastní, a slíbili, že obhájce pozvou na svou svatbu, uzavřel článek Teplitz-Schönau Anzeiger. Konec dobrý, všechno dobré.
*
Doubravská hora (Schlossberg) je výraznou dominantou Teplic. V 19. století byla do zřícenin hradu vestavěna restaurace a jedna z věží upravena jako rozhledna. Od 20. století se hradní budovy využívají mimo jiné k radioamatérskému vysílání. Zdroj: Wikimedia Commons.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Old Teplice, Stockphoto, Starepohledy.cz.
