Ničivý požár restaurace na Doubravce aneb Co přilákalo davy výletníků na vrchol hory?

DOUBRAVSKÁ HORA (SCHLOSSBERG), TEPLICE–ŠANOV (TEPLITZ–SCHÖNAU), 11. 1. 1896 až 21. 3. 1896:

V době, kdy probíhalo vyšetřování Antona Wenzela, obviněného z vraždy důlního kočího Augusta Hanuschky, o němž pojednával případ „Nezletilý vrah obvinil manželku zavražděného důlního kočího“, otřásla obyvateli dvojměstí Teplice–Šanov zcela nová událost. Výletní restauraci na Doubravské hoře (Schlossberg) zasáhl ničivý požár.

Restauratér Clemens Greiner opustil Milešovku a přesunul se na Doubravku

„Doubravská hora (zkráceně „Doubravka“, pozn. aut.) je osamělý znělcový vrch v Českém středohoří na okraji města Teplice. Ve druhé polovině 15. století vznikl na vrcholu gotický hrad. Během třicetileté války byl přestavěn na bastionovou pevnost, několikrát obléhán a dobyt. Po roce 1644 byl hrad záměrně stržen, aby ho nemohla využívat nepřátelská vojska.“¹

Roku 1884 byla k romantickým hradním troskám z podnětu Jeho Jasnosti knížete Edmunda Claryho podle plánů Fridolína Větrovce přistavěna výletní restaurace s nákladem přesahujícím 100 000 zlatých, přičemž zůstal zachován staroněmecký stavební sloh. Celý komplex, který byl uveden do provozu roku 1885, byl sám o sobě velmi pozoruhodný a kromě neopakovatelného výhledu na všechny světové strany působil jako velká atrakce pro tisíce cizinců, kteří na Doubravskou horu putovali po celý rok. Na vrcholu na ně čekal známý restauratér pan Clemens Greiner, přezdívaný „Papa Greiner“, se svou vyhlášenou kuchyní.

Předtím, než Greiner zřídil restauraci na Doubravské hoře, mezi lety 1869 až 1884 provozoval horskou hospodu na vrcholu Milešovky (Milleschau).

^{Zdroj: www.starepohledy.cz}

První pomoc dorazila až dvě hodiny po vypuknutí požáru

Charakteristický obraz stavby se dvěma daleko viditelnými věžemi zmizel v noci na sobotu 11. 1. 1896. Budovu zachvátil ničivý požár, po němž z větší části stavby zbylo jen obvodové zdivo, s výjimkou čtverhranné budovy, v níž se nacházel Rytířský sál se stylovým zařízením, krásným dřevěným obložením a barevnými nástěnnými malbami. O události detailně referovalo středeční vydání teplických novin Teplitz-Schönauer Anzeiger z 15. 1. 1896.

Požár z nezjištěných příčin vypukl v jednom ze sklepů, v němž bylo skladováno uhlí, odkud se dveřním otvorem rozšířil na přiléhající dřevěnou budovu, v níž byl uložen zahradní nábytek. Plamen, který v dřevěném nábytku nalezl bohatou potravu, prudce vyšlehl a zachvátil horní budovy, v nichž se nacházelo obydlí pana Greinera a kuchyně. Dále se zmocnil levostranného restauračního sálu a obou věží, v nichž byly stylově zařízené věžní pokoje a dřevěné vyhlídkové patro s dalekohledem.

Pan Greiner a jeho personál stáli proti všepohlcujícímu živlu naprosto bezmocní. Greiner se všemožně snažil zprávu o požáru vyslat do údolí, volal pomocí hlásné trouby, střílel do vzduchu, ale všechny snahy byly marné. Město leželo pod příkrovem husté mlhy a zpráva o neštěstí se k jeho obyvatelům dostala až dvě hodiny po vypuknutí požáru. Navzdory velkému zpoždění pak záchranné manévry hasičů nabraly rychlý spád. Na místě požáru se objevilo několik hasičů z Teplic a Trnovan (Turn), avšak výlučná zásluha na zastavení stále se šířícího živlu náležela hasičskému sboru ze Šanova, jehož energický a naštěstí úspěšný zásah podporoval hasičský sbor z Prosetic (Prasseditz).

Zcela uchráněn zůstal jen Rytířský sál

Statečným šanovským hasičům se podařilo zabarikádovat dveře, které vedly do budovy s Rytířským sálem, směrem k ohnisku požáru, čímž tento sál uchránili od zničení. I tyto pokusy o záchranu by patrně přišly vniveč, kdyby později nebyla prostřednictvím rekvírovaných povozů z panského dvora Doubravice na úpatí hory dopravena voda a požár, který zachvátil střechu Rytířského sálu, uhašen. Skutečnost, že po delší dobu nebyla k dispozici voda ani dostatek hadic a pump, které by mohly čerpat vodu z rybníka na svahu hory, činila veškeré záchranné práce zpočátku marnými. Tak se stalo, že celý levostranný, na západ obrácený trakt budov s oběma věžemi padl za oběť plamenům.

Restauratér Greiner, který měl podlomené zdraví, utrpěl při záchranných pracích zranění v důsledku nešťastného pádu z příkopové zdi a po požáru bezmocně ležel v bytě hajného. Velká část jeho majetku byla nenávratně zničena. Jak tomu při takových neštěstích bývá, souhra náhod tuto pohromu znásobila. Pan Greiner totiž očekával dodávku části nábytkového zařízení od svého syna z Krupky (Graupen), po níž chtěl celý svůj majetek pojistit. Než k uzavření pojistky došlo, vše bylo zničeno plameny.

^{Zdroj: Wikipedie.}

Po požáru se na vrchol Doubravské hory hnaly davy zvědavců

Zde si dovolím malé odbočení k sloupku v teplických novinách, který je datován 18. 1. 1896 a nachází se v novinové podrubrice, která by se dala přeložit jako „Všelicos ze dne“ nebo „Co den dal“ (Allerlei vom Tage), trefně komentující každodenní události ve městě. Autor sloupku se přiléhavě zamýšlí nad nestydatou senzacechtivostí tehdejšího publika a píše, že lesní stezka kolem Doubravské hory většinu domácích návštěvníků po celé roky odrazovala od výšlapu na samotný vrchol, aby si při té příležitosti dopřáli něco k snědku či pití u restauratéra Greinera a pokochali se výhledem do okolní krajiny. Tento vlažný postoj teplické veřejnosti k hřebenu hory se neprojevoval jen v zimě nebo za špatného počasí, ale i za krásných letních dní, za nichž bylo vidět většinu místních obyvatel, jak se pěkně procházejí kolem a vyhýbají se všem svodům, které by je mohly přimět k náročnému výstupu.

Poté, co budovy zničil požár, Tepličané, kteří se až dosud po celý rok vyhýbali cestě na vrchol a obcházeli Greinerovu přívětivou restauraci, stoupali v davech nahoru, aby si zkázu mohli prohlédnout zblízka, byť na kluzkém náledí riskovali zlomené nohy a rozbité nosy. Autor sloupku tyto senzacechtivé měšťany nešetřil a sdělil jim, že by měli pamatovat na to, že návštěva Greinerovy restaurace může přispět k zahojení finančních ran, které ho postihly.

Rozhněvaný autor pak svůj sloupek uzavřel celkem provokativním komentářem, neboť se v souvislosti s popsanou katastrofickou turistikou Tepličanů zamyslel nad údělem charakterního herce, jenž se rozhoduje, jakou zvolit hru pro svůj benefiční večer, přičemž váhá mezi Schillerovou Pannou orleánskou nebo Lessingovou Minnou z Barnhelmu, zatímco divadlo bylo až po střechu naplněno při deklamaci varietní a akrobatické skupiny The Six Sisters Harrison (Šest sester Harrisonových), jež byla největší atrakcí týdne. Svůj text proto zakončil doporučením, že by se měl přizpůsobit panujícímu vkusu, a co nejrychleji uzavřít smlouvu na účinkování v připravovaném „hostování“ drezírovaných hus.

^{Zdroj: www.starepohledy.cz}

Od roku 1897 do současnosti

Jeho Jasnost kníže Carlos Clary, který po telegrafickém oznámení o požáru ihned odcestoval ze svého tehdejšího pobytu ve Vídni do Teplic–Šanova, se po svém příjezdu odebral na Doubravskou horu, kde si vše důkladně prohlédl, a poté navštívil ležícího pana Greinera. Kníže mu s nejlaskavější péčí poskytl útěchu a zároveň připojil ujištění, že mu v jeho těžké situaci rád poskytne pomoc po všech stránkách. Na podnět Jeho Jasnosti se ke Greinerovu lůžku dostavil také pan doktor Lieblein a na další knížecí pokyn byl pan Greiner převezen k ošetření a léčbě do lázeňského domu „Herrenhaus“ (dnešní „Lázně Beethoven“).

Jak uvádí článek z 21. 3. 1896, pan Greiner se do své restaurace vrátil a před její přestavbou ji provizorně provozoval v obyvatelných částech budov, které zcela nezničil požár. K realizaci přestavby pak došlo o rok později. Jak uvádí webová stránka Teplice/Teplitz – architektura na severu Čech, byl jí pověřen tou dobou již vyhlášený architekt Friedrich Ohmann. Ten navázal na existující objekty a z části i na jejich styl. Zajímavé je, že pravděpodobně byl projekt nejdříve zadán teplickému staviteli Josefu Bendovi. Jím navrhované řešení se zřejmě Clary-Aldringenům dostatečně nelíbilo, a tak byl návrhem pověřen schopnější Ohmann. Jako útěchu pak Bendovi zadali zpracování prováděcích plánů na návrh F. Ohmanna. Další budovy na Doubravce byly vystavěny v 70. letech 20. století v éře Svazarmu.

Za zachování této pozoruhodné architektury nevděčíme jen knížecímu rodu Clary-Aldringenů, statečným hasičům, kteří zachránili její část, architektům Větrovcovi a Ohmannovi a staviteli Bendovi, ale také Teplické radioamatérské stanici OK1KPU, která se stavby — jíž v polovině 60. let 20. století hrozil zánik — ujala, aby dnes opět sloužila veřejnosti jako místo k občerstvení, ubytování a vyhlídce.

Možná mezi zdmi budov dodnes bloumá duch restauratéra „Papa Greinera“, jehož omeletky s domácím chlebem byly nejvyhlášenější po celém kraji.

*

www.hrad-doubravka.cz

Zpracováno na základě článků „Brand auf dem Schloßberge“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 15. 1. 1896, str. 4, „Allerlei vom Tage“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 18. 1. 1896, str. 5 a 6, a „Der Schloßberg“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 21. 3. 1896, str. 6.

¹Wikipedie

_{Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: www.starepohledy.cz a Alamy. Obrázek ženské postavy byl vytvořen pomocí nástroje ChatGPT a upraven.}