Teplické zločiny Pátou částí jsme uzavřeli případ vraždy četnického strážmistra Franze Janische, jemuž byla věnována pětidílná pátrací série. Jeho vrah, Antonín Kučera, byl za velkého zájmu veřejnosti odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře a kauza začala pomalu mizet ze stránek teplického tisku. Přesto však zůstalo několik nezodpovězených otázek. Komu byla vyplacena odměna za informace vedoucí k dopadení Kučery? Proč se rok a půl po odsouzení vraha noviny zmínily o šokující události, která se týkala Janischova nástupce? A kde se nacházelo teplické četnické velitelství ve 30. letech 20. století? Odpovědi na tyto otázky vám objasní tato zvláštní příloha k sérii.
Odměna pro tři dělníky a duchcovského strážmistra
Podle článku z Teplitz-Schönauer Anzeiger, který vyšel v sobotu 14. 8. 1897, měla být odměna ve výši 500 rakousko-uherských korun, vypsaná c. a k. okresním hejtmanstvím, v nadcházející době rozdělena mezi čtyři pro dopadení pachatele důležité osoby. Pokud předpokládáte, že odměnu získali Franz Fischer st. a jeho snacha Barbara, mýlíte se.
Podíl po 100 korunách byl přiznán třem dělníkům, a to nádeníkům Schützovi a Schrödlovi, kteří Kučeru vypátrali v sušárně zemědělských plodin za Řetenicemi (Settenz), kde byl na sklonku roku 1896 zatčen za jinou trestnou činnost a mohl tak být po odpykání trestu postaven znovu před soud za vraždu Janische, aniž by zmizel z dohledu vyšetřujících úřadů. Třetím z mužů byl teplický brusič nožů Franz Fleischaus (dříve novinami uveden také jako Bleichhaus), který již dříve učinil oznámení o Kučerově pytláctví a přivedl tak teplické četnictvo na jeho stopu. Zároveň vypověděl, že mu Kučera naznačil, že je Janischovým vrahem, a upozornil, že si Kučera z oděvu vypral krvavé skvrny benzínem a odvarem z mydlice.
Čtvrtým odměněným, který získal podíl 200 korun, byl četnický strážmistr Eduard Buresch (dříve novinami uveden také jako Burtsch) z Duchcova (Dux). Ten projevil velký vyšetřovací talent, když vyslechl Eduarda Gerbera a přiměl ke klíčové výpovědi Franze Fischera st., k němuž jej Gerber přivedl.
Jak článek na závěr uvedl, poslední slovo v rozdělení odměny mělo samotné c. a k. okresní hejtmanství v Teplicích.
Odměna za odhalení pachatele, jejíž vypsání bylo v teplických novinách otištěno ve středu 19. 12. 1894, byla nakonec rozdělena mezi čtyři osoby. Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 34., číslo 101., středa 19. 12. 1894 / Österreichische Nationalbibliothek.
* * *
Sebevražda Janischova nástupce
Nedlouho po vraždě četnického strážmistra Janische potkala četnický sbor v Teplicích další smutná událost.
Na Janischovo místo velitele stanice byl roku 1894 přidělen osmadvacetiletý Josef Ficker ze zaniklé osady Jirský důl ve Starých Bukách na Trutnovsku (Georgengrund-Altenbuch). „Horlivým plněním povinností a obětavostí si v krátké době získal důvěru svých nadřízených. Svou skromnou povahou a veselostí si získal největší úctu a vážnost u všech, kdo jej znali. Opakovaně měl Ficker příležitost vyniknout i v obzvlášť obtížných případech,“ napsaly teplické noviny z 5. 11. 1898.
V úterý 1. 11. 1898 kolem osmé hodiny ranní vstal Ficker z postele a posnídal se dvěma přítomnými kolegy. Kypěl dobrou náladou, takže nikdo v tu chvíli neočekával drama, které následovalo. Zatímco se jeden z jeho kolegů odebral do kanceláře v přízemí a druhý se v sousední místnosti zabýval písemnou agendou, Ficker se posadil na svou postel a namířil nabitou pušku proti své hrudi, načež ji v sedě odpálil palcem pravé nohy. Kulka mu pronikla srdcem a vyšla pod ramenem; poté se ještě asi šest centimetrů hluboko zarazila do stěny.
Na místo dorazila soudní komise, která mohla pouze konstatovat již nastalou smrt, a nařídila převoz těla do márnice teplického hřbitova, odkud se ve čtvrtek 3. 11. odpoledne konal pohřeb za mimořádně hojné účasti.
O příčině Fickerovy sebevraždy se prameny nezmiňují. Zdá se však, že s touto událostí pominula zvláštní kletba, která obestírala teplické četnické velitelství.
Kde se nacházelo okresní četnické velitelství Teplice-Šanov?
Kde se v Teplicích nacházelo četnické velitelství na konci 19. století, tedy v době vraždy četnického strážmistra Franze Janische, zatím nemohu s jistotou napsat. Co však lze na základě adresáře z roku 1933 doložit, je sídlo okresního četnického velitelství ve 30. letech 20. století. Pokud bychom se tehdy ocitli v souměstí Teplice-Šanov, našli bychom je uvnitř nárožního domu v dnešní Baarově ulici č. 4 (tehdy Lessingstrasse).
Kompozice hlavního průčelí domu z Baarovy ulice se od doby jeho stavby prakticky nezměnila. V nárožní části, kde se dnes nachází večerka, býval kdysi nejspíše také obchod. Lze tedy předpokládat, že služebna velitelství se nacházela v útrobách baru Cascada. Na místě prosklené tabule s nabídkou občerstvení si stačí domyslet plechovou tabuli s vypáleným smaltem a nápisem „Velitelství četnického oddělení“, nejspíše dvojjazyčně, jak to v tehdejším Československu ukládal zákon č. 122/1920 Sb., o užívání jazyků.
Za pozornost stojí četnější zastoupení příslušníků s českými jmény, což bylo po vzniku Československa ve státních úřadech běžné. Teplicko-šanovskému okresnímu velitelství velel kapitán Johann Vachel. Samotná četnická stanice byla obsazena následovně: velitel – vrchní strážmistr Josef Huňáček, zástupce velitele – štábní strážmistr Bohumil Ječmínek; štábní strážmistři – Johann Helgert, Jaromír Zdeněk Schel, Josef Polanecký, Heinrich Vitmayer; strážmistři – Antonín Sedláček, Ladislav Dlouhý, Karel Ocelík, Wenzel Fürst a Emanuel Podskalský.
Podle adresáře pro Teplice-Šanov a Trnovany z roku 1933 se četnické velitelství v té době nacházelo na adrese dnešní Baarovy ulice č. 4. Zdroje: Adressbuch Teplitz-Schönau-Turn, Jg 32: 1933. Teplitz-Schönau: C. Weigend, 1933, s. 1 a 286, Krajská vědecká knihovna v Liberci / Mapy Google.
Závěrem
Na úplný závěr bych rád objasnil drobné nepřesnosti v datech či jménech, které se mohou objevovat v jednotlivých částech této série. Při zpracování případů vycházím z dobového tisku, jenž měl pochopitelně své nedostatky. Koncepty reportáží si tehdejší redaktoři psali ručně, a je proto nutné předpokládat, že při jejich přepisu do tištěné podoby docházelo k chybám, které mohly být opraveny až v následujících článcích. Ačkoli se snažím pracovat s více články a přistupovat k nim komplexně, autenticitu původních zpráv zachovávám, a na pravděpodobné chyby vás někdy upozorňuji. Zřídkavé faktické chyby v reportážích však nejsem schopen napravit. Pokud je objevím, pokouším se mezi nimi a celkovým kontextem reportáží najít logický rámec, do něhož nepřesně uvedené informace zasazuji.
Přesto si troufám tvrdit, že vzhledem k možnostem, které tehdejší novináři měli, odváděli výbornou práci, jež je pro nás dnes cenným zdrojem poznání historie Teplic i celého regionu. Vděčím jim za jejich úsilí a vám děkuji za pochopení.
*
Zpracováno dle článků „Die Janisch-Prämie von fünf hundert Kronen“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 14. 8. 1897, a „Selbstmord eines Gendarmen“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ze dne 5. 11. 1898.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: K. K. Gendarmerie, Alamy, Old Teplice, Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 34., číslo 95., středa 28. 11. 1894.
