Pachatel nešika

MODLANY (MODLAN), 5. 2. 1890:

Žárlivost je stará jako láska sama. Ve zdravé míře snad může i dobře posloužit, třeba tím, že podporuje pozornost věnovanou milované osobě, čímž upevňuje vztah. Stane-li se však žárlivost chorobnou, zkalí dobré úmysly a nezřídka pak ústí v tragickou událost. Hlavní roli hraje i v příběhu, jehož dějištěm jsou Modlany (Modlan) na Teplicku a o němž 5. 2. 1890 informoval Teplitz-Schönauer Anzeiger.

Rodina inženýra Knauta z Modlan obývala dům, v jehož části provozovala pohřební ústav. Osudného dne manželé Knautovi dohlíželi na průběh smutečního obřadu na modlanském hřbitově. Když se kolem půl šesté hodiny odpolední vraceli ze hřbitova, spatřili svůj dům obklopený davem lidí. Za jejich nepřítomnosti totiž v domě došlo k násilnému incidentu.

Dvaadvacetiletý dělník Emil Widra z Berouna, zaměstnaný v Ledererově teplické továrně na deštníky, přijel navštívit svou dívku Josefínu Schleifovou z Teplic, která byla v domácnosti inženýra Knauta zaměstnaná jako chůva. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že mladík za svou milou přišel s promyšleným plánem. V obývacím pokoji za kuchyní hovořil s Josefínou a její sestrou, která v náruči chovala své dítě.

Po chvíli nařídil Josefínině sestře, aby s dítětem opustila pokoj, zamkl dveře, načež vytáhl revolver a v rychlém sledu vypálil na Josefínu dvě rány, z nichž jedna mladou ženu trefila do hrudníku. Kulka však zasáhla hrudní kost, od níž se odrazila. Zatímco Widra zápolil s revolverem ve snaze svůj čin dokonat, otřesená Josefína opět nabyla duchapřítomnosti, odemkla dveře a utekla z pokoje.

Zničený marným pokusem o zabití své dívky, rozhodl se mladík skoncovat se životem. Zavřel za Josefínou dveře, zamkl a pokoušel se vypálit si ránu do srdce. Při prvním pokusu si však pouze poranil ruku. Při pokusu druhém se opakoval stejný scénář jako při střelbě na Josefínu, kulka se Widrovi odrazila od žeber a nezpůsobila mu žádná vážná zranění. Mladík, neznalý typů a palebné síly zbraní, si totiž v Teplicích opatřil revolver s příliš malou ráží 7 mm, s nímž navíc neuměl zacházet.

Zvuky výstřelů a zoufalý křik obou žen vzbudily pozornost lidí v okolí domu, kteří přispěchali na pomoc. Silnější muži vnikli do domu, vylomili dveře do pokoje, sebrali Widrovi zbraň a spoutali jej, aby do příchodu četníků neutekl. Četnický velitel z Bohosudova (Mariaschein) následně mladíka odvedl k Okresnímu soudu v Chabařovicích (Bezirksgericht Karbitz). Lehce zraněná Josefína byla převezena do okresní nemocnice v Krupce (Graupen). Za mladíkovým pokusem o vraždu patrně stála jeho žárlivost, doplnil na závěr Teplitz-Schönauer Anzeiger.

Emil Widra se do stránek novin vepsal jako nešika a smolař. Ale byl to skutečně takový smolař? Pokud by si obstaral silnější zbraň, kterou by perfektně ovládal, připravil by o život mladou ženu, a jestliže by svůj život následně rovnou neukončil, strávil by mnoho let za mřížemi. Emilova nešikovnost tedy ušetřila dva životy. Doufejme, že po odpykání uloženého trestu se Josefína stala pro Emila Widru jen vyprchanou vzpomínkou na mladickou horlivost a oba mladí lidé tak dostali příležitost začít odjinud a lépe.

Soudní okres Chabařovice

V příběhu vás patrně zarazilo, že pachatel byl odveden k Okresnímu soudu v Chabařovicích, a napadá vás otázka, proč jeho případ nepříslušel teplické soudní pravomoci, když Modlany jsou dnes součástí teplického okresu.

V době Widrova zločinu Modlany spadaly pod chabařovický soudní okres. Ten byl zpočátku podřízen okresu litoměřickému. Od roku 1868, v průběhu oddělení politické a soudní správy, kdy došlo k obnově nezávislosti soudů, bylo běžné, že území jednoho okresního hejtmanství se skládalo ze dvou, tří nebo i více soudních okresů. Ten chabařovický spadal pod okresní hejtmanství v Ústí nad Labem (Aussig an der Elbe) a v roce 1910 zahrnoval celkem 34 obcí. Zajímají-li vás další informace o existenci chabařovického soudního okresu i soudních okresů obecně, koukněte se na odkazy, z nichž jsem čerpal: