Teplické zločiny TEPLICE–ŠANOV (TEPLITZ–SCHÖNAU), 13. 11. 1895 až 29. 2. 1896:
Za prvním listopadovým pátráním se vypravíme do Nové ulice (Neugasse), kterou bychom v dnešních Teplicích hledali jen marně. Nacházela se v srdci bývalého židovského ghetta, jež se rozprostíralo mezi ulicemi Dlouhou (Langegasse) a Lázeňskou (Badegasse) a tvořilo živé centrum města. V polovině 19. století v ghettu stálo 53 domů ve třech ulicích. Byly zde nejrůznější obchody a řemeslnické dílny, ale také denní i noční podniky s nejistou pověstí. Nová ulice vznikla dodatečně, probouráním spojnice mezi Širokou (Breitegasse) a Lázeňskou ulicí.
V době, kdy se odehrál tento případ, židovští obyvatelé ghetto pomalu opouštěli a stavěli vlastní výstavní domy v jeho okolí či na zelených loukách kolem Teplic–Šanova. Asanací celého ghetta Teplice ztratily nejen pulsující jádro, které dnes nahrazují ulice širšího centra a přilehlá sídliště, ale i podstatnou část své identické tváře v podobě pozoruhodné, až pitoreskní architektury.
Vystrašená žena uschovala manželovy zbraně
V jednom z takových domů žili i manželé Franz a Franziska Zieglerovi, kteří provozovali obchod se zvěřinou a obilím. Podnikání Zieglerových příliš nevzkvétalo a ani o jejich manželství se nedá mluvit jako o šťastném. Pan Ziegler celé své živobytí postavil na majetku své ženy, avšak vděčností k ní zrovna nekypěl. Holdoval alkoholu a k manželce se choval násilnicky.
Přes všechny manželské nesnáze a dluhy se Zieglerovým dařilo obchod udržovat a dokonce jim zbývaly prostředky na najmutí služebné, dvaadvacetileté Anny Kedlové z Řisut*, která paní Zieglerové pomáhala v obchodě i v domácnosti.
V obývacím pokoji Zieglerových byly na zdi vystaveny lovecké pušky a trofeje, které příchozímu návštěvníkovi daly ihned na srozuměnou, že pan Ziegler je vášnivý a kdysi úspěšný lovec. Protože Zieglerova násilnost dosahovala nesnesitelné míry a své manželce nejednou vyhrožoval, že ji loveckou puškou zastřelí, rozhodla se paní Zieglerová všechny zbraně pořízené z jejích peněz svěsit ze stěny a uzamknout je do svého kufru.
V bodě na mapce, na nějž ukazuje prst, je zakreslena Nová ulice (Neugasse). V nízké nárožní budově na pohlednici se nacházela židovská restaurace č. 583/- Gärtnerův dvůr (Gärtnerhof), již vlastnil, podobně jako celou stranu ulice, obchodník Karl Gärtner. Zdroj: Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Lázeňskou branou na Královskou třídu“, 2012, s. 184.
„Touto zbraní mě chtěl můj muž zastřelit.“
V neděli 10. 11. 1895 odpoledne se služebná Anna rozhodla jít ven a požádala svou paní, aby jí umožnila opláchnout se v obývacím pokoji, který přiléhal k obchodu. Zatímco služebná prováděla hygienu, paní Zieglerová vešla do pokoje, aby do kufru s puškami, který se v místnosti nacházel, uzamkla denní tržbu a uchránila ji před svým manželem, neboť by ji okamžitě propil. Když kufr otevřela, vzala do rukou jednu z uschovaných pušek a řekla, míříc na služebnou: „Touto zbraní mě chtěl můj muž zastřelit.“ Než však stačila větu dokončit, ozvala se rána. Paní Zieglerové se zatmělo před očima a zůstala otřeseně stát. Až po chvíli jí došlo, jakého neštěstí se právě dopustila. Vypálená nábojnice s ostrým hrotem pronikla služebné do hrtanu, probodla ho, přeťala tepnu a zůstala zaklíněná v obratli. Dívčino bezvládné tělo leželo v tratolišti krve pod umyvadlem, v němž se ještě před okamžikem umývala. Byla mrtvá.
Otřesená paní Zieglerová se odevzdaně nechala odvést četníky, které vystřídala soudní komise. Při výslechu vyšlo najevo, že Franz Ziegler zbraně zavěsil na zeď nabité, o čemž neměla obviněná ani ponětí. Nabité pušky uložila do kufru a manipulovala s nimi, aniž by tušila, že je blízko strašnému neštěstí. Po výslechu byla Franziska Zieglerová propuštěna na svobodu. Po propuštění požádala o rozluku se svým mužem. Soudní řízení s oběma oddělenými manželi u c. a k. okresního soudu v Teplicích bylo nařízeno na 16. 1. 1896.
Majetek Zieglerové, který její muž nestihl propít, exekučně zabavil soud
Majetek Franzisky Zieglerové byl c. a k. okresním soudem v Teplicích exekučně zabaven a ohodnocen, a byla povolena jeho exekuce na základě pohledávky Marie Portlikové z Litomyšle ve výši 94 zlatých a 78 krejcarů. Exekuce proběhla ve dnech 9. a 23. 12. 1895 v bytě Zieglerové. Soud dále nařídil, že majetek bude vydán pouze proti hotovostní platbě, přičemž při druhé exekuci bude prodán za cenu nižší, než byla odhadní.
Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, čís. 97., ročník 35., středa 4. 12. 1895 (Österreichische Nationalbibliothek).
Mírný trest za nedbalostní usmrcení?
Franz i Franziska Zieglerovi byli za tragický incident, jenž stál život nevinnou mladou dívku, potrestáni. Franz Ziegler byl podle § 431 trestního zákoníku odsouzen k třem dnům vězení za nedbalé zacházení se zbraněmi. Franziska Zieglerová byla podle § 335 trestního zákoníku odsouzena za nedbalostní usmrcení k trestu tří týdnů přísného vězení, zpřísněného týdenním půstem. Státní zástupce Eduard Sabeditsch s ohledem na těžké životní podmínky v manželství, které vedly k neúmyslnému činu obviněné, navrhl mírnější trest. Obvinění z krádeže loveckých pušek proti Franzisce Zieglerové, které nakonec vznesl Franz Ziegler, bylo staženo.
Nad spravedlností vynesených rozsudků můžeme vést polemiku. Zabitá služebná Anna neměla na sporech manželů Zieglerových žádný podíl. Byla jen ve špatný čas na špatném místě. Podívejme se však na rozsudek optikou tehdejšího práva a společenských měřítek. Tím, kdo byl v té době hlavou domácnosti a nesl odpovědnost za zbraně, majetek i bezpečnost, byl muž. Ženy často neměly se zbraněmi žádné zkušenosti. Franz Ziegler při incidentu přítomen nebyl. Franziska Zieglerová nešťastnou náhodou způsobila smrt bez úmyslu a pod psychickým tlakem rozvráceného manželství. Navíc od počátku spolupracovala s vyšetřujícími úřady.
Spravedlnost pro Annu Kedlovou
Mělo-li se nebohé Anně dostat alespoň nějakého zadostiučinění, pak v dalším osudu obou manželů. Zieglerová přišla prakticky o veškerý svůj majetek a nadále musela žít s vědomím, že zabila mladou dívku. Život Franze Zieglera skončil nedlouho po propuštění z vězení, neboť teplické noviny ze soboty 29. 2. 1896 otiskly krátkou zprávu, že bývalý obchodník se zvěřinou a obilím byl v úterý 25. 2. večer nalezen na ulici v podnapilém stavu a převezen drožkou do městské věznice, kde záhy zemřel na následky alkoholismu.
Spravedlnost není vždy slepá. A v některých případech umí být poměrně vytrvalá.
Zatímco pražské noviny Prager Tagblatt stručně popsaly celou událost shodně s teplickými novinami, litoměřický tisk Leitmeritzer Zeitung incident zkrátil do ještě stručnějšího odstavečku, v němž navíc chybně uvedl, že zbraň vystřelila ve chvíli, kdy Franziska Zieglerová ukazovala služebné Kedlové, jak s ní manipulovat. Jak víme, Zieglerová se zbraní manipulovala proto, aby demonstrovala manželův úmysl ji zastřelit. Střela Kedlovou nezasáhla do hlavy, nýbrž do krku. Zdroj: Österreichische Nationalbibliothek.
*
Zpracováno na základě článků „Das unvorsichtige Gebahren mit Schußwaffen“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 13. 11. 1895, str. 6, „Aus Fahrlässigkeit erschossen“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 22. 1. 1896, str. 5, a „Der Schnapsteufel“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 29. 2. 1896, str. 6. Další informace byly čerpány z knihy Zykmunda, Neuvirta, Kurandy, Špačka „Teplice, Teplitz-Schönau, Lázeňskou branou na Královskou třídu“, 2012.
Poznámka k případu:
*Řisuty (něm. Rissut) jsou dnes součástí obce Libčeves (Liebshausen) na Lounsku. Roku 1895 se jednalo o dvě samostatné obce, které správně a církevně náležely do bílinského regionu.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr, Alamy. Obrázky osob jsou pouze ilustrační.
