Teplické zločiny SOBĚDRUHY (SOBORTEN), TRNOVANY (TURN), C. A K. KRAJSKÝ SOUD V LITOMĚŘICÍCH, 11. 11. 1907 až 11. 12. 1909:
Tento případ byl přednesen v rámci „Setkání s Historií zločinu na Teplicku“ v Regionální knihovně Teplice v pondělí 13. října 2025. Nyní vám přináším jeho zkrácenou verzi, v níž nechybějí výpovědi obžalované a svědků oživené pomocí umělé inteligence, odhalení místa činu i část obrazového materiálu z použité prezentace.
Vražda odhalena po dvou letech
V pondělí 13. 9. 1909 psaly teplické noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger o šokujícím nálezu, k němuž došlo v sobotu 11. 9. Uprostřed obce Sobědruhy (Soborten) se nacházel hostinec „U Jara“ (Zum Frühling), na jehož dvoře byla zřízena kuželna, kterou štamgasté hojně navštěvovali. V sobotu večer se zde sešlo několik lidí, aby si zahráli kuželky, přičemž čtrnáctiletý Wenzel obstarával jejich stavění. Hoch, jak sám vyprávěl, si během hry sedl na lavici napravo od kuželek a šoural nohama po zemi. Náhle narazil na tvrdý předmět a trochu ho vyškrábl ze země. Nejprve se domníval, že nalezl dýni nebo kouli, a oznámil svůj nález služce Antonii Hlawatschkové, která byla v hostinci zaměstnána. Služka vzala dřevěný kolík, kterým zem dále rozryla, pak vzala motyku, aby předmět zcela vyhrabala. Wenzel i Antonie by byli jistě raději, kdyby ze země vyhrabali dýni, kouli či jakýkoli jiný předmět, neboť jejich úsilím se z hlíny vynořila lidská lebka.
O děsivém nálezu byl okamžitě informován současný hostinský, který zase uvědomil četnictvo. Krátce nato se dostavila skupina četníků, kteří ihned vyslovili domněnku, že by se mohlo jednat o vraždu spáchanou na bývalém hostinském Antonu Geyerovi.
Zdroj: Setkání s Historií zločinu na Teplicku.
Záhadné zmizení hostinského
Anton Geyer, který měl v roce 1907 zmíněný hostinec v nájmu, byl 11. 11. 1907 ohlášen jako nezvěstný. Četnictvo se tehdy domnívalo, že Geyer, který rád holdoval alkoholu, spáchal sebevraždu. I přes usilovné pátrání se však jeho tělo nepodařilo nalézt. Po Geyerově zmizení vedla jeho manželka Mathilde Geyerová, matka šestadvacetileté a třináctileté dcery a šestiletého chlapce, asi rok sama hostinskou činnost, načež se s dětmi přestěhovala do Trnovan (Turn) a živila se šitím. Geyerovo zmizení téměř vymizelo z paměti obyvatel Sobědruh a pátrání po něm bylo zastaveno. Až nyní, po dvou letech, se zdálo, že jeho zmizení našlo své objasnění.
V neděli 12. 9. 1909 kolem deváté hodiny dopolední se na místo nálezu dostavila soudní komise složená ze soudního adjunkta Dr. Zahrádky a pánů c. a k. rady Dr. Grohmanna a soudního lékaře Dr. Steina, aby provedla místní ohledání. V místě nálezu hlavy, asi v hloubce 16 centimetrů narazili na silně zetlelou mužskou mrtvolu, ležící na břiše. Nohy mrtvého směřovaly k zadní zdi kuželny. Jednotlivé části kostry musely být složitě vybírány ze země. Muži se především snažili nalézt chybějící části lebky, zvláště z důvodu, že zavražděný měl nápadně dlouhý knír, což doložila i přinesená fotografie.
Dle lékařského nálezu chyběla pravá část horního čelistního oblouku, pravá spánková kost a částečně čelní a temenní kost. V důsledku chybění těchto částí nebylo zatím možno zjistit, jakým způsobem byla vražda spáchána. Když pak byla nalezena část horního rtu s levým, téměř neporušeným kusem načervenalého kníru, mohlo být s jistotou konstatováno, že zavražděným je skutečně bývalý hostinský Anton Geyer. Na týlní části lebky byly zřejmé asi čtyři centimetry dlouhé vlasy, kde se nacházel i skleněný útvar, rovněž nápadný znak zavražděného (něm. „Glaße“ – brýle nebo skleněné oko). V dutině lebeční se nacházelo poměrně velké množství mozkové hmoty. Na silně zetlelém trupu, který byl zabalen do silné vlněné deky, byly nalezeny ještě zbytky látky, prádla a mince v hodnotě jednoho haléře.
Po vykopání mrtvoly byla na místo nálezu přivedena manželka zavražděného a její nejstarší dcera, které byly označeny za důvodně podezřelé a zatčeny. Obě se chovaly poměrně klidně a stále s pláčem a lomícíma rukama přísahaly, že jsou nevinné. Když žena spatřila mrtvolu, vykoktala: „Tak jsem tě zase našla!“ Také dcera svého otce poznala.
Po pořízení fotografií lebky a trupu zavražděného byly zbytky kostí a lebka uloženy do krabic a jako corpus delicti odevzdány c. a k. okresnímu soudu v Teplicích, zatímco trup byl uložen do rakve a odvezen na hřbitov v Krupce (Graupen).
Domovní prohlídka v trnovanském bytě vydala důkazy
Vražda vzbudila rozruch v širokém okolí. Před hostincem „U Jara“ se shromáždil dav čítající stovky lidí. V neděli 12. 9. 1909 odpoledne pak byla na soudní příkaz provedena četnictvem domovní prohlídka v trnovanském bytě Mathilde Geyerové v Jahnově ulici (Jahnstraße), která přinesla závažný důkazní materiál. V matraci jedné z postelí byly nalezeny stopy od krve. Dále bylo nalezeno malé železné kladívko, jehož hrot zřejmě nesl stopy krve, a krátká šňůra, jejíž struktura byla stejná jako ta, co byla nalezena u mrtvoly a kterou byla omotána vlněná deka. Všechny předměty byly zabaveny.
V dnes již neexistující Jahnově ulici v Trnovanech byla provedena domovní prohlídka u Mathilde Geyerové. Zdroj: Setkání s Historií zločinu na Teplicku.
Při vyšetřování bylo dále zjištěno, že na místě, kde byla mrtvola zakopána, ukládala paní Geyerová dřevěné krabice. Lidé dosvědčili, že paní Geyerová toto místo opakovaně zalévala vodou.
Mathilde Geyerová a její dcera navzdory vyslýchání odmítaly, že by čin spáchaly nebo o něm věděly. Paní Geyerová prohlásila, že její muž měl nepřátele a že jeden z nich mohl jejího muže zabít. Na otázku, kdo by těmi nepřáteli mohl být, odpověděla paní Geyerová: „Každý člověk má své přátele i nepřátele.“ Toto prohlášení však odporovalo zjištěné skutečnosti, že zavražděný se v obci těšil velké oblibě.
Hostinec „U Jara“ (Zum Frühling), v jehož kuželně byla nalezena mrtvola Antona Geyera, vlastnil Gottlieb Bloch, který byl spolušéfem sobědružské továrny Max Bloch & Söhne vyrábějící papírové trubičky a lepenkové cívky. Na budově dodnes prosvítá nápis „HOSTINEC“. Kdysi samostatná obec Sobědruhy je dnes městskou částí Teplic. Zdroj: Setkání s Historií zločinu na Teplicku.
Článek teplických novin ze soboty 20. 11. 1909 informoval o tom, že Mathilde Geyerová se k činu doznala, zatímco její dcera popřela, že by se na vraždě otce jakkoliv podílela. Po provedeném vyšetřování byly obě ženy 18. 11. 1909 eskortovány k c. a k. krajskému soudu v Litoměřicích, odkud přišla zpráva, že trestní řízení proti dceři Mathildy Geyerové bylo zastaveno pro nedostatek jakéhokoliv skutkového základu a byla proto propuštěna z vyšetřovací vazby.
Soudní řízení s Mathilde Geyerovou, c. a k. krajský soud v Litoměřicích, 9. a 10. 12. 1909
Článek novin Teplitz-Schönauer Anzeiger ze soboty 11. 12. 1909 shrnul dvoudenní soudní řízení s Mathilde Geyerovou.
Vdova po hostinském Mathilde Geyerová, narozená roku 1862 v Teplicích (Teplitz), domovsky příslušná do Trnovan, stanula před soudem pod těžkou obžalobou, že v noci z 10. na 11. 11. 1907 v Sobědruhách zasadila svému manželovi, hostinskému Antonu Geyerovi, mohutý úder krumpáčem, na jehož následky zemřel.
Soudnímu jednání předsedal dvorní rada de Loges, obžalobu zastupoval substitut státního zástupce Dr. Huyer, obhajobu Geyerové zastupoval Dr. Knöpflmacher. Soudní síň byla do posledního místa zaplněna diváky.
Zdroj: Setkání s Historií zločinu na Teplicku.
Přednesení obžaloby bylo následující:
Hostinský Anton Geyer vedl v Sobědruhách hostinec „U Jara“. V noci z 10. na 11. 11. 1907 hrál v hostinské místnosti ještě s několika hosty hru „Schafkopf“ (bavorská karetní hra, pozn. aut.). Po skončení hry se Geyer svěřil horníkovi Franzi Fürstovi, že jeho dcera udržuje vztah s vrchním učitelem Antonem Menschelem a že s tím vztahem nesouhlasí, neboť Menschel by věkově mohl být jejím otcem. Když ale na účet tohoto vztahu něco řekne, nastane skandál, a že by od všeho nejraději odešel.
Kolem půlnoci přišla Rosa Senftová do kuchyně Geyerových pro limonádu. Viděla Geyera apaticky stát u skříně a zdálo se jí, že není zcela střízlivý. Geyerová, která ji obsluhovala, učinila vůči svému muži pohrdavé gesto mávnutím ruky, přičemž pronesla něco ve smyslu „Ach bože, s takovým člověkem…“. Úplně posledním hostem, který po půlnoci opouštěl lokál, byl učitel Menschel, který před domem chvíli mluvil s dcerou Geyerových, přičemž z lokálu slyšel rozčílené hlasy hádajících se manželů. Od té chvíle už nikdo z obyvatel Sobědruh neviděl Antona Geyera živého.
Obžalovaná Mathilde Geyerová se v dalších dnech jevila velmi znepokojena a zdrcena nevysvětlitelným zmizením svého muže. Podle její tehdejší teorie Geyer kolem půl druhé v noci řekl, že už se nikdy nevrátí, odešel a od té doby se neukázal. Zanechal po sobě své hodinky a dýmku a odnesl si dvě spořitelní knížky. Obžalovaná dokonce posílala své známé, aby Geyera hledali v okolí. Zmizení oznámila úřadům, avšak pátrání po Geyerovi bylo bezvýsledné. Tehdy se obecně usuzovalo, že Geyer spáchal sebevraždu. Následně celá věc upadla v zapomnění. Krátce po manželově zmizení začala obžalovaná rozprodávat jeho osobní věci, hlavně šaty, a hostinec vedla sama až do podzimu roku 1908, kdy se s dětmi přestěhovala do Trnovan.
Dne 11. 9. 1909 bylo tělo nalezeno. Okolnosti nalezení byly popsány výše, takže přejděme rovnou k výsledkům zkoumání soudním znalcem, dle něhož temenní oblast na pravé straně lebky vykazovala velký defekt. Znalec dodal, že roztříštění lebky i četné zlomeniny musely vzniknout zaživa a že toto zranění bylo smrtelné. Identitu mrtvého bezpečně určil jako Antona Geyera.
Jak již víme, Geyerová se k činu přiznala, a to četnickému strážmistrovi z Trnovan Johannu Flancherovi, který ji eskortoval do Litoměřic.
Výpovědi obžalované a svědků
Pro vytvoření autentické atmosféry při přednesení případu byly hlasy obžalované a svědků vytvořeny pomocí umělé inteligence. Nyní si můžete poslechnout jejich skutečné výpovědi, které byly přeloženy z německého jazyka a oživeny.
Výpověď obžalované Mathilde Geyerové
Výpovědi svědků
Anton Menschel, vrchní učitel v Sobědruhách
Gottlieb Bloch, majitel hostince
Franz Fürst, horník
Theresie Kerlová, sestra zesnulého
Katharina Czyprzyschová, svědkyně
*
Hlasování soudní poroty dne 10. 12. 1909
Dvanáctičlenné soudní porotě byly položeny tři otázky. Než si níže přečtete verdikt poroty, můžete si na ně nejprve zkusit odpovědět sami.
I. Je obžalovaná vinna zločinem zabití svého manžela?
II. Bylo její jednání oprávněnou nutnou obranou, tedy plně ospravedlnitelné?
III. Jednala obžalovaná v nutné obraně, avšak tuto – z obavy a hrůzy – překročila (nepřiměřená obrana)?
Výsledek hlasování
I. ANO – jednomyslně
II. NE – 10 : 2
III. ANO – jednomyslně
Z hlasování poroty vyplynulo, že Geyerová svého muže usmrtila, avšak nešlo o vraždu spáchanou z úmyslu, ani o čistou sebeobranu. Jednalo se o obranu, avšak nepřiměřenou. Jelikož však během dvou let došlo k promlčení tohoto trestného činu, obžalovaná nemohla být odsouzena.
Mathilde Geyerová byla rozsudkem zproštěna obžaloby.
Podle tehdejšího trestního zákona bylo překročení mezí nutné obrany sice trestným činem, avšak považovalo se za mírnější provinění, a po určité době (obvykle po 2 až 3 letech podle právní kvalifikace) docházelo k promlčení trestního stíhání.
Jelikož se čin stal v listopadu 1907 a soudní řízení proběhlo až v prosinci 1909, uplynula mezitím promlčecí lhůta vztahující se k tomuto trestnému činu.
*
V pondělí 13. 10. od 17 hodin proběhlo Setkání s Historií zločinu na Teplicku v Regionální knihovně v Teplicích. Společenský sál knihovny byl zaplněn do posledního místa. Bohatý program nás přenesl nejdříve do Teplic v dobách rakousko-uherské monarchie, následně nás postrčil do časů československých četnických sborů. Diváci si vyzkoušeli úlohu soudní poroty. Poté je štábní strážmistr Jiří Konrád a strážmistr Robert Dostál seznámili se vznikem a fungováním četnické stanice v Lobkovicích.
