Teplické zločiny TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), HABŘINA (HABER): 31. 7. 1895 až 10. 8. 1895:
Vězeňské sňatky v Rakousku-Uhersku byly na konci 19. století možné, avšak nikoli zcela běžné, neboť k jejich uskutečnění byl zapotřebí souhlas vězeňské správy a často i politické správy – v případě Teplic-Šanova okresního hejtmanství. Bylo nutné zajistit přítomnost oddávajícího, jímž byl nejčastěji kněz, dvou svědků a někdy i úředního dohlížitele, šlo-li o vězně odsouzené za zvláště těžké trestné činy. Nejčastějším důvodem byl veřejný zájem, například aby očekávané dítě nezůstalo nemanželské. U odsouzenců k smrti měly tyto sňatky často symbolický rozměr, zejména pokud šlo o jejich poslední přání.
Povozník a dívka z nalezince
Páreček snoubenců, tvořený třicetiletým povozníkem Wenzelem Hammerem z Nučnice (Groß-Nutschitz)1 a čtyřiadvacetiletou Marií Adamcovou, u níž bylo jako místo narození uvedeno „vídeňský nalezinec“, zasedl dne 25. 7. 1895 na lavici obžalovaných u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích. Hammer byl obžalován z vloupání, kterého se dopustil v Habřině (Haber)2. Adamcová byla obviněna z účasti na této krádeži. Jak psaly noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger, nešlo o jejich první prohřešek proti zákonu.
Za pozornost stojí zejména osud Marie Adamcové, o němž mnohé napovídá místo jejího narození. Jestliže noviny zmínily, že se narodila ve vídeňském nalezinci, nebyla to tehdy jen poznámka o místě narození. Vídeňský nalezinec (Wiener Findelhaus) byl největší institucí monarchie pro odložené děti, založenou roku 1784. Každoročně v něm nacházely útočiště tisíce novorozeňat, často nemanželských či nechtěných. O děti se obvykle staraly takzvané kojné, které žily buď přímo v ústavu, nebo si děti braly domů. Tyto děti kromě těžkého startu do života postihovala i vysoká úmrtnost. Překonaly-li počáteční nepřízeň osudu, byly po krátké době (většinou po několika týdnech či měsících) předány venkovským pěstounům, kteří dostávali od státu či ústavu malý příspěvek na jejich výchovu. Jen menší část dětí vyrůstala dlouhodobě v samotném ústavu – obvykle šlo o děti nemocné nebo „neumístitelné“.
Nešťastný začátek se u většiny dětí podepsal na jejich dalším osudu. Dívky se zpravidla uplatňovaly jako služebné, pradleny či dělnice, ale nesly s sebou stigma dítěte bez původu. Zmínka o nalezinci tak měla čtenáři naznačit, že Marie Adamcová pocházela z prostředí chudoby a sociálního vyloučení, což dobové listy chápaly jako vysvětlení její pozdější kriminální dráhy. Doba, v níž se případ odehrál, zkrátka nenabízela mnoho opory těm, kdo bez vlastního zavinění neměli snadný vstup do života.
Zdroj: Magazin Wien Museum.
Teplická stopa snoubenců v hotelu „Město Londýn“?
Učiňme však větší oblouk a vraťme se do Teplic v březnu roku 1895. Dne 19. 3. 1895 zjistil povozník František Sedláček, zaměstnaný v hotelu „Město Londýn“ (Hotel Stadt London), který se nacházel na počátku Dlouhé ulice (Langegasse) ve směru od Zámeckého náměstí (Schloßplatz), že do jeho pokoje vnikl nezvaný host, který mu z uzamčeného kufru odcizil spořitelní knížku se zapsaným obnosem 90 zlatých, peněženku s 30 zlatými v hotovosti, zástavní lístek a také košile a šaty v hodnotě přes 50 zlatých.
Ještě před podáním oznámení bylo ve spořitelně z vkladní knížky vybráno přes 80 zlatých. Výběr byl potvrzen podpisem Anna Sedláčková. Podezření okamžitě padlo na Wenzela Hammera, neboť byl dříve zaměstnán v hotelu „Město Londýn“ a v pokoji, který nyní obýval Sedláček, často přespával. Další indicii, jež ukázala na Hammera, poskytl kočí Josef Oppenheimer, který dosvědčil, že osudného dne spatřil Wenzela Hammera a Marii Adamcovou na cestě mezi Teplicemi a Dubím (Eichwald). O den dříve byl Hammer navíc viděn v Dlouhé ulici hospodyní Marií Zeidlerovou.
O Marii Adamcové bylo navíc známo, že roku 1892 u svého zaměstnavatele Karla Kubeho v Mstišově (Tischau)3 spáchala krádež většího množství šperků, za niž byla odsouzena k třinácti měsícům těžkého žaláře. Není překvapivé, že na krádeži se podílel také její snoubenec Hammer, který tehdy obdržel trest osmi měsíců těžkého žaláře. Potvrzení spořitelny o přijetí částky 80 zlatých s podpisem Anna Sedláčková bylo následně porovnáno s rukopisem Adamcové, přičemž mezi písmy byla shledána značná podobnost.
Snoubenci byli dále obviněni z krádeže, kterou poškodili hospodáře Josefa Stibitze v Habřině, při níž měli odcizit oblečení a spořitelní knížky. Toto obvinění se ukázalo jako plně prokazatelné.
Foto pochází z doby kolem roku 1875. Dnes se v budově nachází územní pracoviště Finančního úřadu pro Ústecký kraj. Zdroj: Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Lázeňskou branou na Královskou třídu“, 2012, s. 141.
Odhaleni vídeňskými policejními agenty
Po sérii krádeží, kterých se Hammer s Adamcovou dopustili v severních Čechách, se oba snoubenci vypravili do Vídně, kde se chtěli vmísit do ruchu velkoměsta a nepozorovaně zmizet z dohledu úřadů. Koncem dubna roku 1895 je však vídeňští policejní agenti vypátrali v bytě Wenzela Hammera, v němž bylo nalezeno 260 zlatých, několik hodinek a šperků, dále halenka, kterou paní Stibitzová v Habřině označila za svůj majetek, a v kufru Adamcové dvě spořitelní knížky odcizené Josefu Stibitzovi. Osobní věci hotelového povozníka Sedláčka z Teplic nalezeny nebyly.
Při soudním jednání u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích se Wenzel Hammer bez vytáček přiznal ke krádeži v Habřině a snažil se očistit svou snoubenku. Ta tvrdila, že o krádeži a vkladních knížkách nic neví a že spornou halenku považuje za svůj majetek. Krádež v hotelu „Město Londýn“ oba rozhodně popřeli.
Protože se oběma obžalovaným nepodařilo prokázat teplickou krádež v hotelu, a to i přes nespornou snahu vyšetřovatelů, shledala je porota vinnými pouze z krádeže v Habřině. Wenzel Hammer byl proto za zločin krádeže, křivou výpověď, potulku a maření policejního dozoru, jenž mu byl zřejmě nařízen po odpykání předchozího trestu, odsouzen k šesti letům těžkého žaláře. Marie Adamcová obdržela trest jednoho roku těžkého žaláře. Po skončení jednání vyslovil Hammer přání, aby mohl být s Adamcovou oddán ještě před jejich odvedením do trestnice.
Novomanželské lože na vězeňských kavalcích
Teplické noviny ze soboty 10. 8. 1895 v rubrice „Soudní síň“ otiskly krátkou zprávu, podle níž bylo odsouzeným snoubencům povoleno uzavřít sňatek a svatba páru se uskutečnila v následujících dnech ve vězeňské kapli. Svatební noc strávili novomanželé Hammerovi každý zvlášť na vězeňském kavalci. Poté byl Wenzel Hammer převezen do mužské trestnice v Borech u Plzně.
Zda Marie Adamcová na svého vyvoleného skutečně čekala šest let, o tom se prameny nezmiňují. Pokud však s Hammerem očekávala potomka, zajistila mu sňatkem alespoň společensky přijatelnější vstup do života, než jaký byl jí samotné přisouzen narozením ve vídeňském nalezinci.
*
Vysvětlivky k případu:
- 1 Nučnice (Groß-Nutschitz) je malá vesnice, část obce Křešice v okrese Litoměřice.
- 2 Habřina (Haber) je vesnice, část města Úštěku v okrese Litoměřice.
- 3 Mstišov (Tischau) je část města Dubí v okrese Teplice.
Zpracováno dle článků „Diebstahl“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 31. 7. 1895, a „Eine Hoschzeit im Kerkler“, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 10. 8. 1895.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Alamy, Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Lázeňskou branou na Královskou třídu“, 2012, s. 141.
