Teplické zločiny HORNÍ KRUPKA (OBERGRAUPEN), TEPLICE-ŠANOV (TEPLITZ-SCHÖNAU), 20. 6. až 12. 8. 1896:
Kdybych měl vyjmenovat nejčastější motivy zločinů na přelomu 19. a 20. století, jedním z prvních by jistě byl motiv nešťastné lásky. Nepředstavujte si jej však nijak románově. Žena byla v té době podřízena muži. Její práva byla značně omezena, stejně jako možnost volby ženicha. Sňatky byly většinou předem domluvené nebo se podřizovaly společenskému postavení snoubenců. Souhlas rodiny byl v takových případech nezbytný.
Rozhodl-li se některý ze snoubenců prosadit vlastní volbu navzdory přání rodiny, ztratil její podporu. Ani svévolný odchod ženy ze vztahu nebyl samozřejmý. Podobné situace často končily neštěstím, ať už šlo o násilný trestný čin, nebo o sebevraždu.
Do statistiky milenců-sebevrahů, byť si zde motivem nemůžeme být úplně jistí, patří také případ Josefa Werwana1 z Vroutku (něm. Rudig, okr. Louny), který v lese u Horní Krupky (Obergraupen) vystřelil své dívce, Antonii Schillerové, oko a poté utekl. Proč Werwan na Schillerovou střílel? Proč se mu nepodařilo zastřelit i sebe, přestože se milenci domluvili na společné sebevraždě? Pojďme se na tento případ podívat od začátku.
Když ševcovského pomocníka omrzel život
Ševcovský pomocník Josef Werwan opustil koncem května roku 1896 své zaměstnání u obuvníka Rindy v Teplicích a několik nocí se uchyloval do noclehárny. V té době se při jedné ze svých procházek potkal s rovněž nezaměstnanou služkou Antonií Schillerovou. Mezi mladými lidmi přeskočila pomyslná jiskra a navázali spolu milostný vztah. Po několikadenní známosti s Werwanem dívka nastoupila do služby a Josef Werwan propadl stavům životní marnosti. Potloukal se bez práce, stále přespával v noclehárnách a život jej zcela omrzel.
Zakrátko se Werwan s Antonií opět setkal. Důvod jejich schůzky však tentokrát nebyl pouze milostný. Werwan sdělil Schillerové, že v dalším žití nenachází smysl, a přesvědčoval ji, aby zemřela s ním. K jeho překvapení mu dívka po krátkém váhání dala souhlas. V pondělí 15. 6. 1896 místo služebné opustila, urychleně prodala většinu svých šatů a slunečník a vydala se s Werwanem na dvoudenní putování po hostincích v Trnovanech (Turn), Bohosudově (Mariaschein) a Krupce (Graupen), přičemž utratili všechen utržený obnos. Odtud zamířili do lesa poblíž Horní Krupky. Na místě, které bylo dostatečně daleko od lidských obydlí, Werwan vytáhl připravenou pistoli, nabil ji, zamířil na dívčinu hlavu a vypálil. Nejenže vypálená rána dívku vážně zranila, ale její síla navíc roztrhla zbraň, která se Werwanovi při pokusu o sebevraždu rozpadla v ruce. Mladík na svůj úmysl rychle zapomněl, zraněnou Schillerovou nechal ležet v lese a dal se na útěk.
Zatčen před teplickou radnicí
V úterý 18. 6. 1896 zaslal bohosudovský korespondent redakci Teplitz-Schönauer Anzeiger zprávu, která byla otištěna o dva dny později. „Včera navečer za obcí vystřelil neznámý pachatel na svou milenku Fanni Schillerovou ranou z revolveru, která pronikla okem do hlavy a dívku vážně zranila. Pachatel poté namířil zbraň proti sobě, avšak při výstřelu se revolver roztrhl a pachatel, jak se zdá, zůstal nezraněn, neboť když se po výstřelech seběhli lidé, uprchl. Fanni Schillerová, jejíž naděje na přežití jsou malé, byla převezena do krupské nemocnice. Pachatel zůstává nezvěstný,“ napsal teplický tisk. Není bez zajímavosti, že teplické noviny v červnových článcích dívku jmenují jako Fanni, přestože v reportáži ze soudní síně je uváděna jako Antonie.
Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 36., číslo 50., sobota 20. 6. 1896 (Österreichische Nationalbibliothek).
Josef Werwan se z místa činu rychle vzdálil a utíkal směrem k trati Ústecko-teplické dráhy v Řetenicích (Settenz), kde měl v úmyslu nechat se přejet vlakem. Zde byl však z vlakové trati vykázán. Zamířil proto do Teplic, kde se bezcílně potuloval až do neděle 21. 6. 1896.
Vážně zraněnou Antonii Schillerovou nalezl mezi prvními hajný Josef Rudolf z Vrchoslavi (Rosenthal), který ji převezl do nemocnice. Dívka měla roztříštěnou spánkovou kost, muselo jí být odstraněno jedno oko a jen šťastné náhodě bylo možné děkovat, že přežila, neboť vystřelené broky se zastavily v ráně a nepoškodily mozkovou tkáň.
Zatímco Schillerová bojovala o život, Werwan se při potulce Teplicemi usadil na schodech před radnicí, kde usnul. O jeho zatčení pak informovaly teplické noviny v článku otištěném ve středu 24. 6. 1896. Podle něj byl zatčen policejní hlídkou, která se zprvu domnívala, že jde pouze o osobu bez přístřeší. Ačkoliv žádný ze zdrojů neuvádí, jak se policistům podařilo Werwana přimět k doznání, lze vyvodit, že vyčerpaný mladík s přiznáním dlouho neotálel, neboť již neměl co ztratit.
Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.
Úmysl skoncovat se životem nedokázali vysvětlit
Závěrečné soudní jednání s obžalovaným Josefem Werwanem probíhalo u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích v pondělí 3. 8. 1896. Veřejnosti v soudní síni bylo předneseno, že obžalovaný Josef Werwan je jedenadvacetiletý rodák z Jesenice u Rakovníka, vyučený ševcovský pomocník s domovským právem ve Vroutku. Obžalovaný, kterého noviny popsaly jako silného a zdravého muže, bez emocí vyprávěl, jak čin provedl, avšak nedokázal uvést, proč ho opustila vůle k životu. Svou poslední práci u teplického obuvníka opustil kvůli drobnému sporu. Dokonce mu byla nabízena jiná pracovní místa a rodiče mu opakovaně posílali peníze, nouzí tedy nutně trpět nemusel.
Werwan dále vypověděl, že mu Schillerová řekla, že pokud se zabije, má zabít i ji, a proto si pořídil pistoli za 80 krejcarů, střelný prach a broky. K výstřelu jej měla vyzvat sama Schillerová. Ta byla vyslechnuta jako svědkyně. Noviny ji popsaly jako třiadvacetiletou dceru ševce, narozenou v Židovicích (Schidowitz) na Litoměřicku, plnoštíhlou brunetku menší postavy. Schillerová byla již dříve zasnoubena, avšak ze sňatku sešlo. Nyní jednooká dívka před soudem vypověděla, že již několik dní před činem musela Josefa Werwana držet zpátky, když chtěl ukončit život pod koly vlaku. Jeho sebevražedné myšlenky nijak neosvětlila, avšak dodala, že na mladíkovo naléhání souhlasila, aby zastřelil i ji. Proč chtěla odejít ze života, také nedokázala uvést. Toho dne napsala dopisy na rozloučenou svým sestrám a zanechala také lístek, na němž stála prosba o společný hrob, k níž bylo připsáno: „Antonie Schillerová z Libochovic a Josef Werwan z Vroutku.“
Po přihlédnutí k této výpovědi odsoudila soudní porota Josefa Werwana za zločin pokusu o vraždu ke dvěma rokům těžkého žaláře a za nepovolené držení zbraně ke 24 hodinám vězení.
Zdroj: Neuigkeits-Welt-Blatt, ročník 23., číslo 188., úterý 18. 8. 1896 (Österreichische Nationalbibliothek), Wikipedie.
U podobných případů je velmi těžké odvodit přesné příčiny jednání pachatele i oběti, neboť neznáme psychologický profil obou aktérů, jejich rodinné zázemí ani další vlivy, které mohly vyústit v naplnění sebevražedných úmyslů. Nebývala v tom vždy pouze nešťastná láska, byť se tehdejší noviny často uchylovaly k takto zjednodušenému vysvětlení. V tomto případě však evidentně nešlo ani o neposvěcený vztah, ani o rozchod ze strany jednoho z milenců. Soudní znalectví v oboru psychiatrie bylo stále ještě na úplném začátku. Trpěl-li pachatel příznaky duševní nemoci v době před spácháním činu, těžký žalář, byť zasloužený, mu s největší pravděpodobností příliš nepomohl. Doufejme však, že Josefa a jednookou Antonii čekala lepší budoucnost. Nejlépe každého zvlášť.
*
Vysvětlivka k případu:
- 1 Werwan je pro české i německé prostředí velmi netypické příjmení. Patrně se jedná o poněmčení českého jména „Verva“ nebo „Verman“.
Zpracováno na základě článků „Mord und Selbstmordversuch“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 20. 6. 1896, str. 7, „Verhafteter Mörder“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, ze dne 24. 6. 1896, str. 6, a „Auch ein Liebesdrama“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 12. 8. 1896, str. 7.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: www.boehmisches-erzgebirge.cz, Bartko Reher: „Alte Ansichkarte / Postkarten“, Alamy. Obrázky osob jsou pouze ilustrační.
