Teplické zločiny TURN (TRNOVANY), SOBĚDRUHY (SOBORTEN), 20. 2. 1895 až 19. 10. 1895:
Rok 1895 byl pro Tepličany významný především tím, že onoho roku došlo ke sloučení dvou samostatných měst Teplice a Šanov do jednoho správního celku pod názvem Teplice-Šanov (Teplitz-Schönau). Trnovany u Teplic (Turn) a Sobědruhy (Soborten), které v tomto případu navštívíme, si však na připojení k Teplicím musely počkat několik desetiletí. Nemluvě o tom, že Trnovany nebyly v roce 1895 ještě ani městem. Tento status získaly až o 15 let později. Vypravme se tedy na pomezí těchto dvou obcí za dalším pátráním.
Oko za jeden zlaťák
Náš příběh začíná u osmadvacetiletého zedníka Johanna Watzkeho z České Lípy (Böhmisch Leipa), který tehdy bydlel v Trnovanech. Noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger ze středy 20. 2. 1895 popsaly jeho případ takto: v noci 7. 9. 1894, kolem druhé hodiny ranní, se Watzke vypravil do hostince „Zur Anhöhe“, který se nacházel na cestě z Trnovan do Sobědruh. Když vstoupil do lokálu, objednal si sklenici piva. Hostinský Franz Schneider st. k Watzkemu přistoupil a požadoval po něm jeden zlatý, který mu měl být už delší dobu dlužen. Watzke požadavek hostinského odmítl a opáčil, že dluží pouze za čtyři piva a šest doutníků, jejichž cena nedosahuje jedné zlatky. To hostinského rozlítilo natolik, že Watzkemu plivl do tváře.
Na stranu hostinského se přidal opilý mladík jménem Gustav Braun. Společně s tkalcem Wilhelmem Luftem, který v hostinci bydlel, vyhodili Watzkeho ze dveří a surově ho zbili. Watzke se jim pokusil utéct, ale Braun, Luft i Schneider st. se za ním rozběhli. Schneider st. přitom křičel: „Seřežte toho chlapa!“
Nevratně osudový okamžik nastal, když Braun doběhl Watzkeho a chytil ho pod krkem. Watzke vytáhl nůž a Braunovi zasadil tři rány, načež se Braun sesul k zemi. Schneider st. a Luft, spatřivše Watzkeho s nožem a Brauna ležícího na zemi, od dalšího pronásledování upustili a utekli.
Později se ukázalo, že Braun měl na hrudi a na rameni jen drobná zranění, ale jeho levé oko utrpělo těžký bodný zásah, který pronikl až k mozku. V důsledku tohoto zranění ležel měsíc v bezvědomí v krupské nemocnici. O oko zcela přišel a propuštěn z nemocnice byl až 1. 12. 1894.
Johanna Watzkeho celý incident patrně velmi tížil, protože téměř záhy vše oznámil četnictvu, přičemž vylíčil celou událost, jak byla dosud popsána. Následně byl zatčen a obžalován z trestného činu těžkého ublížení na zdraví.
Zdroj: Mapa města Trnovany (po r. 1910), Petr Beránek, databáze „Old Teplice“.
Výpovědi Lufta a Schneidera st. soud nepřesvědčily
Při hlavním soudním líčení c. a k. krajského soudu v Litoměřicích, které proběhlo v neděli 17. 2. 1895, Watzke svého činu upřímně litoval a přesvědčivě vysvětlil, že jednal pouze v nutné obraně. Dále zdůraznil, že Brauna předtím vůbec neznal. Čirou nenávist svého protivníka si proto nedokázal ničím vysvětlit. Poškozený Gustav Braun, vyslýchaný jako svědek, uvedl, že obžalovaného nezná a na celý incident si nepamatuje, protože v inkriminovanou noc byl hodně opilý a poté strávil dlouhý čas v bezvědomí. Domníval se však, že proti Watzkemu ho poštval hostinský.
Hostinský Franz Schneider st. a Wilhelm Luft u soudu vypověděli, že Watzkeho neobtěžovali ani nepronásledovali, že v lokálu hostince tehdy kromě Brauna a Watzkeho nikdo nebyl a že sami nebyli přítomni incidentu. Prý až na základě křiku, který se ozýval zvenčí, opustil Schneider st. hostinec a Luft svůj pokoj, aby se šli podívat, co se venku děje. Tak našli Brauna ležet v určité vzdálenosti od hostince, lapajícího po dechu. Jejich výpovědi si však navzájem odporovaly.
Naopak dělníci Franz Nemec, Karl Loskot a Josef Bernarsch, kteří byli rovněž v hostinci a tím vyvrátili teorii Schneidera st. a Lufta, že v hostinci nikdo další nebyl, potvrdili Watzkeho verzi, podle níž ho Schneider st., Braun a Luft vyhodili, pak pronásledovali, a Luft následně vyprávěl, že Braun byl Watzkem pobodán. Následkem těchto výpovědí státní zástupce navrhl, aby Schneider st. a Luft byli okamžitě vzati do vyšetřovací vazby pro podezření z trestného činu křivé výpovědi. Soud návrhu vyhověl a oba byli vzati do vazby.
Johann Watzke byl jedenácti hlasy poroty osvobozen, neboť porotci, po dlouhém proslovu obhájce Dr. Wundera, potvrdili, že obžalovaný jednal v nutné obraně.
Do kauzy křivých výpovědí byl zapojen i syn hostinského
Franz Schneider st. a Wilhelm Luft byli následujícího dne po skončení procesu s Johannem Watzkem propuštěni z vazby, avšak, jak uvedly teplické noviny ze soboty 1. 6. 1895, státní zastupitelství podalo proti oběma obžalobu pro zločin podvodu ve smyslu §§ 197 a 199 obecného trestního zákoníku (viz obrázek). Obžaloba byla podána také proti synovi hostinského, Franzi Schneiderovi ml., toho času majiteli hostince, který dne 27. 11. 1894 a 16. 2. 1895 u c. a k. okresního soudu v Teplicích ve stejné trestní věci rovněž dvakrát vědomě křivě svědčil.
Zdroj: de.wikisource.org: Strafgesetzt / 1852 / Österreich.
K projednání této obžaloby bylo nařízeno hlavní líčení u c. a k. krajského soudu v Litoměřicích na středu 29. 5. 1895. Při tomto líčení setrvávali Schneider st., Schneider ml. a Wilhelm Luft na svých dřívějších výpovědích. Proti nim vystoupili svědci obžaloby, kteří ve svých výpovědích plně potvrdili to, co uvedli již dne 17. 2. 1895 při hlavním líčení s Johannem Watzkem. Jak uvádějí teplické noviny v závěru článku z 1. 6. 1895, na návrh obžaloby byli ke druhému trestnímu líčení, jež mělo být nově nařízeno, předvoláni čtyři nově navržení svědci obžalovaných a první hlavní líčení bylo odročeno.
Zdlouhavé řízení došlo svého konce
Poslední zprávu o případu tří obžalovaných přinesly noviny ve svém sobotním vydání z 19. 10. 1895, kde se uvádí, že ve čtvrtek 17. 10. bylo po dvou jednáních před trestním senátem konečně vyneseno rozhodnutí.
Před soudem vystoupilo jedenáct svědků, mezi nimi i několik obhajobou předvolaných svědků ve prospěch obžalovaných. Ani tito však nedokázali vyvrátit vznesenou obžalobu, a proto byl ve všech třech případech vynesen odsuzující rozsudek. Franz Schneider st. a Wilhelm Luft byli odsouzeni každý k šesti týdnům těžkého žaláře, zpřísněného několika půsty, Franz Schneider ml. pak k šesti týdnům prostého žaláře. Všichni tři byli navíc společně odsouzeni k náhradě nákladů trestního řízení.
Z odsouzení těchto tří výtečníků pro nás plyne, že i lež v podobě křivé výpovědi má krátké nohy a sotva může předběhnout zákon. Odsouzení se chtěli vyhnout spoluodpovědnosti za incident mezi Braunem a Watzkem, na němž se podíleli podporováním Brauna k útoku. Spravedlnosti však neunikli. Nejhůře však dopadl samotný Braun, který zaplatil cenou nejvyšší – svým zdravím. To byl patrně také důvod, proč nebyl souzen za útok na Watzkeho.
*
Zpracováno dle článků „Schwere körperliche Verletzung“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 20. 2. 1895, „Falsche Zeugenaussage bei Gericht“, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 1. 6. 1895, a „Falsches Zeugniß vor Gericht“, rubrika „Soudní síň“ (Gerichtshalle), ze dne 19. 10. 1895.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek, databáze „Old Teplice“, Alamy. Kresba postav byla vytvořena pomocí nástroje ChatGPT a upravena.
