Krupská aféra: Věznil otec svého syna osm měsíců ve sklepě?

KRUPKA (GRAUPEN) 13. 6. až 30. 7. 1892:

Mnozí z vás si vzpomenou na smutný příběh Blanche Monnierové pocházející z francouzského města Poitiers, kterou její matka a bratr tajně drželi zavřenou v malém pokoji. Blanche se chtěla provdat za mladého nemajetného právníka, k čemuž její matka odmítla svolit. Aby svou dceru přivedla k rozumu, roku 1876 ji uzamkla do pokoje, v němž dívka chřadla 25 let bez pořádného jídla a ve vlastních výkalech, dokud nepropadla šílenství. Roku 1901 na její věznění upozornil anonymní dopis. Nakonec ji našla policie ve zbědovaném stavu. Podle úředníků Monnierová za celou dobu svého zajetí neviděla sluneční světlo. Její matka byla zatčena, krátce nato onemocněla a o 15 dní později zemřela poté, co se před jejím domem shromáždil rozzuřený dav. Její bratr Marcel Monnier se dostavil k soudu a byl nejprve odsouzen, ale později byl po odvolání zproštěn viny, neboť byl považován za duševně nezpůsobilého.**

^{Zdroj: Wikimedia Commons.}

Při zpracování případu, jenž se odehrál roku 1892 v Krupce (Graupen), tedy v době, kdy Blanche Monnierová v daleké Francii byla stále držena pod zámkem, jsem si na její příběh vzpomněl, přestože se oba případy v něčem odlišovaly. V krupském případu byl vězněn syn, jehož věznitelem byl otec. Věznění trvalo osm měsíců a bylo odhaleno za zcela jiných okolností. Teplitz-Schönauer Anzeiger se tomuto případu věnoval v několika vydáních. Dokonce otiskl dopis zaslaný redakci samotným obhájcem obviněného. Jak se přede mnou odhalovaly další stopy k rozuzlení, rozdílů mezi krupským a poitierským případem přibývalo, a nakonec vše vypadalo jinak, než se jevilo na počátku. Jste také zvědaví? Vraťme se proto do léta roku 1892.

^{Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 32., číslo 48., středa 15. 6. 1892.}

„Krupka: Osm měsíců zamčený ve sklepě!“

Tak zněl titulek článku teplických novin ze dne 15. 6. 1892, který oznamoval šokující nález. Krupská aféra, jak jsem případ nazval, je v něm popsána následovně: Od čtvrtka 9. 6. 1892 se v celém městě mluvilo výhradně o ohavném zločinu, který byl odhalen v jednom z nejhonosnějších měšťanských domů v dnešní Husitské ulici č. 18/39, patřícím zámožnému majiteli, jehož jméno noviny držely v tajnosti. Toho dne prováděl místní zámečník ve zmíněném domě údržbu zámků. Když byl s prací v patře a přízemí hotov, sestoupil do sklepa, kde však dle majitele žádný zámek k údržbě nebyl. Tu se však zámečníkovi zdálo, že se z jedné ze sklepních komor ozvalo hlasité kňučení. K tomu majitel domu poznamenal, že ve sklepě je zavřený zlý pes, který nesmí po domě volně pobíhat, když se v něm nachází cizí osoba. Zámečníkovi se kňučení nejevilo jako psí, přestože zvuk nedokázal přesně identifikovat, a raději celý incident při vhodné příležitosti nahlásil krupskému starostovi.

Starosta se v doprovodu četníka a zámečníka vypravil do domu, a když mu jeho majitel odmítl otevřít dveře do sklepní komory, pobídl četníka, aby je vyrazil. Náhle se očím všech zúčastněných naskytl otřesný pohled: na ubohé posteli v koutě místnosti ležel spoře oděný, strašlivě zanedbaný muž, pokrytý špínou, hmyzí havětí a otevřenými ranami, bezmocně kňourající ve svém utrpení – dvaatřicetiletý syn majitele domu! Druhdy nebojácnému starostovi trvalo několik minut, než se odvážil k muži přiblížit. Ostatní dva svědkové zůstali stát v němé hrůze. Za pomoci dalších četníků byl muž ze svého zajetí vysvobozen a byla mu poskytnuta veškerá péče, aby se jeho tělo a především duše uzdravily.

Vězněný muž uvedl, že v tomto hrozném žaláři strádal osm měsíců a žil jen o chlebu a vodě. Dle jeho výpovědi to byla vlastní rodina, kdo s ním tak hrozně zacházel. Měl totiž v úmyslu uzavřít sňatek a osamostatnit se, načež po otci žádal, aby mu svěřil dědictví po zemřelé matce a podíl z pozůstalosti, jenž mu odkázala zesnulá teta. Otec, který se stavěl proti synově sňatku, mu odmítl svěřit majetek, na nějž měl syn právo, a když mladý muž trval na svých požadavcích, otec se rozhodl paličatého syna potrestat tím, že ho zamkl ve sklepní komoře. Aby jeho náhlé zmizení nějak vysvětlil snoubence a známým, vymyslel si nejrůznější výmluvy o tom, že ukřivděný syn odešel neznámo kam.

Takový byl příběh, jenž se po Krupce roznesl rychlostí blesku. Jasno do celé události mohlo vnést pouze soudní vyšetřování.

Senzační událost pod drobnohledem tisku

Zatímco se vyšetřování krupské aféry ujal Okresní soud v Teplicích, teplické noviny přinesly v sobotu 18. 6. 1892 další článek, jenž odsoudil snahu věznitele a jeho rodiny vykreslit událost v příznivějších barvách. Shrnul nelidské podmínky, v nichž musel mladý muž strávit několik měsíců. Přišel však s novými poznatky: komora vězněného se nenacházela ve sklepě, nýbrž v patře domu. Obviněný otec uvedl, že motivem krutého zacházení s mladým mužem byl jeho duševní stav. Podle něj byl syn „duševně narušený“ a svým chováním v lidech vzbuzoval hrůzu.

V dalších řádcích kladl autor článku logické otázky, které tvrzení obviněného rozporovaly. Pokud byl syn duševně nemocný, proč ho zámožný otec neumístil do ústavu pro duševně choré? Byl-li muž držen doma kvůli příliš vysokým nákladům na psychiatrickou léčbu, proč jeho přítomnost v domě rodina popírala? A pokud se někdo z rodiny obával násilných výpadů ze strany ubohého „šílence“, bylo nutné jej krutě věznit?

Článek v závěru dodal, že zatím nebyl nikdo zatčen.

Teplický advokát Dr. Gustav Schneider objasnil aféru dopisem zaslaným redakci

Koncem července roku 1892 přišel redakci teplických novin dopis od teplického advokáta Dr. Gustava Schneidera, mimo jiné autora publikací zabývajících se hnědouhelnou těžbou, jenž zastupoval obviněného. Snažil se do celé aféry vnést světlo a uvést mnohé domněnky na pravou míru. Především však poprvé uvedl jména obviněného otce a vězněného syna. Krupská aféra od této chvíle nabrala nový směr.

^{Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 32., číslo 60., středa 27. 7. 1892.}

Zde je přeložený přepis dopisu, jak jej uveřejnil Teplitz-Schönauer Anzeiger ve středu 27. 7. 1892:

Ctění redaktoři!

V číslech vašich vážených novin z 15. a 18. června 1892 jste otiskli dva články z Krupky, první pod nadpisem „Osm měsíců zamčený ve sklepě“, ve druhém je tato senzační událost opět podrobněji rozebrána. V obou článcích se sice neuvádí jména osob obviněných z trestného činu násilí spáchaného omezením osobní svobody vlastního syna či ze spoluúčasti na tomto činu, avšak poté, co se po městě rozšířila fáma, že pachatelem je můj klient pan Vincenz Weber, obchodník a majitel domu v Krupce, každý čtenář vašich novin v Krupce a okolí okamžitě věděl, že píšete o trestném činu, který údajně spáchal právě Vincenz Weber.

První článek obsahuje větu „Toto je obecně známý příběh, avšak pouze soudní vyšetřování může určit, co je pravda a co lež.“ Druhý článek však této počáteční zdrženlivosti odporuje, neboť rozšířenou fámu opravuje jen v některých ohledech a dále uvádí jako skutečnost, a tedy nepřipouští, že se jedná pouze o fámu, že nešťastný mladík byl měsíce zavřený v zamořené komoře bez možnosti větrání, že v důsledku nedostatku jídla a celkového zanedbávání zcela zchátral a zešílel, že ho v tomto stavu objevili četníci, kteří jej z komory vysvobodili, a že jídlo ubohé oběti sestávalo z chleba, vody a někdy i z několika suchých brambor. Dále v článcích uvádíte tvrzení obviněného, že motivem krutého zacházení s mladíkem bylo jeho duševní narušení, ale dle vás tomuto příběhu nikdo neuvěří, neboť na vině je spíše chamtivost těch, kteří s chudákem tak krutě zacházeli.

Jelikož druhý článek již není založen na sdělení pouhých zvěstí, ale oznamuje konkrétní „skutečnosti“, jejichž další šíření by zcela neodpovědně poškodilo dobrou pověst Vincenze Webera, jako jeho právní zástupce jsem nucen vás informovat, že tyto zveřejněné „skutečnosti“ jsou zcela nepravdivé, neboť na základě předběžného soudního vyšetřování, zahájeného již 28. června 1892 v souladu se zákonem „Z. 5632 St. nach § 90 St.-P.-D.“ (v překladu by se mohlo jednat o § 90 pravidel trestního disciplinárního řízení nebo trestního řádu podle zákona č. 5632 Sb.), nemělo státní zastupitelství potřebu zahájit vyšetřování proti Vincenzu Weberovi. To vám sděluji především proto, abyste vyjádřili lítost nad falešným obviněním mého klienta z nečestných činů, s využitím nepravdivých zvěstí, které jej učinily v očích veřejnosti opovrženíhodným.

Rád bych také upozornil, že po soudním vyšetřování byl Weberův syn Josef Weber převezen do ústavu pro duševně choré v Dobřanech (Dobrsan) a byl mu soudem přidělen opatrovník.

V Teplicích 25. července 1892.

V nejvyšší úctě Dr. Schneider v. r.

^{Zdroje: „Mannschafts-Buch der Stadt Graupen“, Archiv města Krupka, inv. C. 233, Státní okresní archiv Teplice, www.starepohledy.cz, www.turistika.cz.}

Potrestán pravý viník krupské aféry

Předběžné soudní řízení, které vyšetřovalo krupskou aféru, bylo zastaveno. Nakonec se ukázalo, že Vincenz Weber si nevěděl rady s duševně nemocným synem, který dlouhodobě odmítal opustit lůžko, na němž chátral do podoby, v níž ho objevil zámečník. Úkolem četníků a soudu bylo stav nemocného prošetřit a přimět jej k přesunu do ústavu pro duševně choré. Pro otce to jistě nebyla lehká situace, neboť psychiatrie na konci 19. století zdaleka nedosahovala dnešních možností, veřejnost nebyla dostatečně informovaná a duševně nemocných lidí se stranila. Léčebné prostředky byly neúčinné a mnohdy nehumánní. Na již dostatečně pošramocené pověsti ubohého Vincenze Webera si chtěl kdosi zlomyslně přihrát triumf do karet.

K Okresnímu soudu v Teplicích tak byla podána jiná žaloba, tentokrát pro trestný čin pomluvy spáchaný šířením fámy, že Vincenz Weber věznil a týral svého syna. Žalující stranou nebyl nikdo jiný než Weber. Obžalovaným byl Heinrich Lerch ml., popelář z Krupky, proti němuž se 27. 7. 1892 konalo soudní líčení.

Obžalovaný uvedl, že tuto fámu šířil bez rozmyslu, za své jednání se omluvil a požádal pana Webera, aby stáhl trestní oznámení. Poté, co obžalovaný zopakoval omluvu před všemi předvolanými svědky, Weber k žádosti obžalovaného Lercha ml. prohlásil, že pokud bude zápis z trestního řízení soudem zaslán krupskému starostovi a žalovaný zaplatí odškodné ve výši jedné zlatky dobročinnému spolku pro chudé v Krupce, své trestní oznámení stáhne. Obžalovaný Lerch ml. s podmínkami souhlasil, čímž se definitivně uzavřela krupská aféra, která v červnu a červenci 1892 způsobila rozruch v celém teplickém okrese.