Teplické zločiny S výběrem případů, jimž věnuji samostatné příspěvky, samozřejmě souvisí, že řada textů z teplických novin, popisujících zločiny nebo kuriózní situace, propadne pomyslným sítem. Nejčastěji se tak stává pro jejich stručnost nebo chybějící informace, jimiž by se případ dal uzavřít, a tak pro ně již není místo. Většinou mě mrzí, že se o tyto příspěvky s vámi nemohu podělit, přestože se jedná o události ze života ve městě nebo jeho okolí, které stojí za pozornost. Tímto speciálním vydáním jsem udělal výjimku a vybral několik zajímavostí z roku 1893, které z pátrání vypadly, a zůstaly by tak navždy zapomenuty.
Pád z okna
TEPLICE (TEPLITZ), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 1. 4. 1893:
Ve čtvrtek 30. 3. 1893 si dvouletá dcerka účetního pana Weissgerbera hrála na schodišti ve druhém patře domu v Hrázní ulici č. 5 (Dammstrasse). Dívka, která měla dítě na starost, musela malou svěřenkyni na chvíli opustit, přičemž se dopustila téměř osudové lehkomyslnosti. Aby dítě nespadlo z okna na schody a nezranilo se, postavila jej mezi dětskou mřížku a zavřené vnější okno. Ačkoliv se zdálo, že si holčička pouze hraje a krátkou chvíli bez dozoru zvládne, podařilo se jí odemknout okenní západku, načež spadla otevřeným oknem dolů do dvora, kde zůstala nehybně ležet. Když byla přenesena do bytu, po chvíli opět nabyla vědomí. Přivolaní lékaři nezjistili žádné vnější zranění. Pokud se tedy brzy neprojevilo vnitřní zranění, můžeme doufat, že holčička se navzdory nebezpečnému pádu brzy zotavila.
Zděšení, jaké prožili rodiče i opatrovatelka, si jen těžko dovedeme představit. Tentokrát snad vše dobře dopadlo.
Sebevražda kandidáta učitelství
TEPLICE (TEPLITZ), SVĚTEC (SCHWAZ), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 8. 4. 1893:
Ve středu 5. 4. 1893 přišel dobře oblečený mladý muž ve věku mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem, zjevně student, k drožce č. 45 stojící před hotelem „Kronprinz Rudolf“ (Korunní princ Rudolf) na dnešním Benešově náměstí (Schulplatz) s dotazem, zda by někde mohl dostat krytý vůz tažený dvěma koňmi na cestu do Světce (Schwaz). Majitel povozu pan Ferdinand Dvorský na mladíkův dotaz odpověděl, že jeho drožka s jedním koněm jezdí stejně dobře jako vůz tažený dvěma koňmi a pobídl jej, aby ráčil nastoupit a přesvědčil se. Mladík pobídku kočího přijal, usadil se s doutníkem v koutě vozu a požádal Dvorského, aby jel tak rychle, jak to jen půjde. Kočí pohnal koně kupředu a drožka se dala do pohybu.
V ulici U Zámku (Jägerzeile) si mladík nechal rozměnit bankovku v hodnotě 10 zlatých a kočímu za jízdu předem zaplatil 3 zlaté. Mladíkovo nezvykle plaché chování a netrpělivé naléhání na co největší spěch v kočím vzbudilo podezření, že s jeho zákazníkem nebude vše v pořádku. Protože však na své otázky dostával jen krátké nebo vyhýbavé odpovědi, dále se tím nezabýval a pokračoval v cestě do Světce, tuše, že se nabídkou na svezení mladíka stal součástí neobvyklého příběhu, který bude mít pokračování.
Před železničním mostem mezi Hostomicemi (Hostomitz) a Světcem nechal mladík zastavit vůz, rychle vystoupil, vtiskl kočímu do dlaně 4 zlaté, rozloučil se, a dříve, než kočí stačil poděkovat, mladík zmizel v lomu za mostem. Kočí se za ním chvíli díval a sotva otočil vůz, aby se vrátil do Teplic, zaslechl v těsném sledu dva výstřely. Seskočil z kozlíku, vůz zanechal na silnici a se zlou předtuchou běžel za mladíkem, jehož nalezl v lomu bez známek života, s krvácejícím zraněním na čele. Nedaleko lomu se pohyboval jiný muž, jehož kočí přivolal na pomoc a požádal jej, aby u mrtvého zůstal, zatímco nasedl do vozu a spěchal do Hostomic, aby událost oznámil starostovi a přivedl jej na místo činu.
V mladém sebevrahovi byl rozpoznán syn vrchního naddůlního Bečváře ze Světce, studující na učitelském ústavu v Chomutově (Komotau). Tělo mrtvého bylo převezeno do Světce k pitvě a následnému pochování. Co vedlo mladíka, nadějného studenta a kandidáta učitelství, k sebevraždě, nikdo nedokázal určit. Krátce před smrtí odjel domů na velikonoční prázdniny a v osudnou středu se měl vrátit zpět do Chomutova. Místo návratu ke studiu však mladík zvolil dobrovolnou smrt. Bolest rodičů, jimž všichni vyjadřovali soustrast, byla nezměrná.
Zdroj: Květoslava Kocourková, Karel Vilím: „Zmizelé Čechy – Teplice“, 2009 / www.starepohledy.cz
Hrubost v ulicích
TEPLICE (TEPLITZ), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 6. 9. 1893:
Vydání teplických novin ze středy 6. září 1893 přineslo zprávu o zajímavém jevu, který se objevoval v nejrušnějších ulicích Teplic a na promenádě vedle lázeňského parku, zejména kolem sedmé hodiny večerní. Touto dobou se ze směn vracívali tovární dělníci, kteří se hrubě prodírali přímo skrze procházející se veřejnost a bezohledně si rozráželi cestu lokty a strkanicemi na všechny strany. Teplický tisk toto chování označil za politováníhodné zhrubnutí mravů, když se někdo tímto způsobem snaží „vyrovnat rozdíly mezi stavy“, k čemuž dodal, že civilizovaný člověk, ať už patří k jakémukoliv stavu, se na ulici chová slušně, a proti hrubým hulvátům, ať již na sobě mají pracovní halenu nebo hedvábný klobouk, je třeba důrazně zakročit.
V pátek 1. 9. 1893 ve večerních hodinách způsobil horník Franz Michel z Prosetic (Prasseditz) svým výše popsaným chováním všeobecné pohoršení mezi lidmi, kteří se promenovali alejí v lázeňském parku. Na napomenutí policisty Hackenschmidta reagoval Michel tak výstředně a brutálně, že se jej policista pokusil zatknout. Michel se však velmi energicky bránil, a protože policista neměl posilu a z přihlížejících mu nikdo nepomohl, zuřivce propustil a pouze na něj podal trestní oznámení. Michel se tak musel zpovídat nejen za své chování, ale i za urážku úřední osoby a odpor při zatýkání, uzavřel článek Teplitz-Schönauer Anzeiger.
Ať to již s prosetickým horníkem dopadlo jakkoliv, faktem zůstává, že rozdíly v životní úrovni mezi dělnickým a panským stavem byly obrovské, a aniž bych chtěl obhajovat neurvalé chování dělníka Michela a jemu podobných, je jisté, že celodenní těžká práce, soustavná únava a bydlení v nuzných domácnostech, v nichž často žilo více členů, než je zdravé, na životní pohodě zrovna nepřidají. Nevyhnutelný střet těchto odlišných lidských světů v ulicích a na promenádách tak někdy bohužel vedl k neomluvitelným výlevům zlosti. I tak však vypadal život v Teplicích na konci 19. století.
Zdroj: Old Teplice, Pinterest.
Ukradené šperky herečky Wernickeové
TEPLICE (TEPLITZ), Teplitz-Schönauer Anzeiger, 29. 11. 1893:
Kdyby představitelku rolí sentimentálních milovnic Městského divadla Teplice (Stadttheater Teplitz, dnes Krušnohorské divadlo Teplice), slečnu Wernickeovou, nekrášlila řada osobních půvabů, zůstala by téměř bez jakýchkoliv ozdob. Jistý značně vysoký muž s černým plnovousem a v černém zimníku, zjevně zcela neznalý divadelních poměrů, si totiž – namísto toho, aby podle starého obyčeje obdarovával slavné umělkyně třpytivými šperky – dovolil jmenované herečce značný počet šperků ukrást.
Dne 27. 11. 1893 v odpoledních hodinách se zmíněný zloděj objevil v domě „Zum Telegraphen“ (U Telegrafu) v Lipové ulici č. 651/9 (Lindenstrasse), kde slečna Wernickeová bydlela, a díky poněkud nedbalému zařízení – totiž že klíče všech obyvatel byly zavěšeny na tabuli v chodbě – si z této tabule náhodně vybral klíč od pokoje, který shodou okolností obývala právě slečna Wernickeová. Neznámý návštěvník v jejím pokoji odcizil několik cenností, mezi nimiž byl například prsten s opálem a drobnými brilianty, dále zlatý řetízkový náramek se dvěma přívěsky, černá brož ve tvaru jetelového lístku a další klenoty. Poté místnost zamkl, klíč vsunul do kapsy a odešel. Nezvaného návštěvníka si všimli obyvatelé domu. Následná kontrola pokoje odhalila nejen chybějící klíč, ale bohužel i vykradenou klenotnici. O incidentu byla neprodleně informována policie.
Zkušení policisté se domnívali, že pachatel by po svém činu mohl být na útěku z města, a jeden strážník se proto v doprovodu obyvatelky uvedeného domu, která pachatele letmo zahlédla, vypravil k prohledání vlakového nádraží. Brzy spatřil muže, v němž doprovázející žena poznala zloděje. Jakmile si tento muž všiml, že se o něj strážník zajímá, náhle vběhl do nádražní restaurace, z níž prchnul vchodovými dveřmi na ulici. Přestože se jej strážník snažil pronásledovat, pachatel zmizel beze stopy.
Pro okradenou herečku měly odcizené klenoty nevyčíslitelnou hodnotu, přičemž zloděj za ně mohl utržit přinejmenším 150 zlatých. Slečna Wernickeová cítila tuto ztrátu o to bolestněji, že se již během léta téhož roku stala obětí stejného činu. Tehdy se zloděj během představení v pražském letním divadle vkradl do její šatny a rovněž odcizil několik hereččiných šperků, jak zmínil na závěr teplický tisk.
Slečna Wernickeová měla zkrátka obrovskou smůlu. Doufejme, že ctitelé teplické herečky jí alespoň částečně vynahradili bolestnou ztrátu novými dary.
Zdroj: Ilustrační obrázek neznámé herečky – Digitální archiv Šechtl a Voseček / Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: „Teplice, Teplitz-Schönau, Lázeňskou branou na Královskou třídu“, 2012.
*
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroj: Old Teplice, Alamy, Digitální archiv Šechtl a Voseček.
