Teplické zločiny ŘETENICE (SETTENZ), červen 1897 až 28. 5. 1898:
V dnešní době existuje řada podvodníků, kteří se různými lstivými způsoby snaží vylákat z lidí peníze. Volají jim a vydávají se za bankovní poradce či policisty, kteří majitelům účtů sdělují, že jejich bankovní konto bylo napadeno, napojují se na jejich počítače, stahují přihlašovací údaje do elektronického bankovnictví, případně je nutí zaslat peníze na jiné konto či si vzít mnohatisícové úvěry.
Nejinak tomu bylo i na konci předminulého století, ačkoliv v té době měli pachatelé jiné prostředky. Často například vybírali příspěvky na různé společensky prospěšné činnosti, po nichž byla poptávka, například na vznik kulturního spolku, na podporu chudých a nemocných, pro osamělé matky nebo členské příspěvky pro vstup do různých sdružení či politických stran, jejichž vznik nikdy nebyl v plánu. To však věděli pouze samotní podvodníci. Podvedení pak složili zálohu či přispěli na „dobrou věc“ v dobré víře.
Vidina členství v lóži a výhodné půjčky
Obětí takového podvodu se stal i Karl Karafiat, sedmadvacetiletý obchodník z Řetenic (Settenz), jehož opakovaně navštěvoval Franz Rebel. Z pramenů vyplývá, že Rebel nebyl Karafiatův příbuzný ani dlouholetý přítel. Obchodem se však denně míhá řada lidí, a není na škodu s některými z nich navázat rozhovor a vytvořit si známost, neboť stálí zákazníci tvoří dobrý obchod. V červnu roku 1897 přinesl Franz Rebel čaj pro Karafiatovu nemocnou švagrovou a zároveň jej podrobně zasvětil do tajů svobodného zednářství, které bylo tehdy mezi muži velmi populární, neboť nabízelo prestižní společenskou síť, ideály osvícenství, dobročinnost a bezpečný prostor pro diskuzi a sebezdokonalování.
Řetenice (Settenz), kde měl Karl Karafiat svůj obchod, jsou dnes nedílnou součástí města Teplice. Dříve však šlo o samostatnou obec, o níž se první zmínka datuje rokem 1282. Prosluly především výrobou skla, kterou zde založil podnikatel a technolog Max Eugen Mühlig. Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.
Následujícího dne přišel Karlu Karafiatovi dopis, v němž mu bylo doporučeno vstoupit do lóže svobodných zednářů, která měla čítat 23.000 členů, a protože byl právě jeden člen vyloučen, uvolnilo se pro něj místo. V závěru dopisu byl vyzván, aby dal znamení: chce-li se stát členem, měl položit dopis do okna, v opačném případě jej měl spálit. Nabídka Karafiata neoslovila, a dopis proto spálil.
Téhož dne jej opět navštívil Franz Rebel a tentokrát se bez okolků vydával za člena svobodných zednářů a naléhal na Karafiata, aby do lóže přece jen vstoupil. Jako člen by podle Rebela musel zaplatit 200 zlatých, dále několik zlatých za poplatky a kolky, a poté by v Drážďanech složil přísahu. Na oplátku by jako člen svobodné zednářské lóže obdržel půjčku ve výši 15.000 zlatých s pouhým jednoprocentním úrokem, kterou by bylo nutno splatit až po ukončení členství.
Proslulý mastičkář z Unčína
Karafiat nabídku promýšlel. Peníze se mu zřejmě hodily a představa tak výhodné půjčky v něm umenšila veškeré pochybnosti. Nakonec tedy souhlasil a předal Rebelovi 200 zlatých jako členský příspěvek a 46 zlatých na výdaje. Rebelovy nároky však narůstaly. Po několika dnech svého zdánlivého soukmenovce požádal, aby zaplatil ještě 123 zlatých. Krátce nato obdržel řetenický obchodník dopis s bohosudovským poštovním razítkem, v němž byl vyzván, aby zaslal dalších 150 zlatých do Drážďan v obálce na adresu „A. H. 100 poste restante“, jelikož byl vybrán jako zástupce lóže. Dopis byl podepsán „Director Hoyer“.
Karl Karafiat nakonec nebyl tak důvěřivý, jak se mohlo zdát, a začal se o Franze Rebela více zajímat. Od lidí, kteří jej znali, se dozvěděl, že nemá žádné peníze ani majetek a netěší se dobré pověsti. Není divu. Jak uvádějí prameny, Franz Rebel se narodil v Lišnici (Lischnitz) na Mostecku a domovsky byl příslušný do Unčína (Hohenstein) u Krupky. Během svého osmatřicetiletého života vystřídal řadu zaměstnání. Působil jako hostinský, řezník koňského masa, odklízeč mršin, obchodoval s vepři a v kraji byl známý také jako mastičkář. O jeho předchozích trestech není třeba pochybovat.
Karafiatovi začalo být jasné, že nejen neobdrží půjčku ve výši 15.000 zlatých, ale patrně se již nesetká ani se 369 zlatými, o které se Rebel obohatil na jeho úkor. Rozhodl se proto podat na Rebela trestní oznámení.
Název „zednáři“ má historické a symbolické kořeny. Původně označoval řemeslníky, kteří stavěli zdi, tedy členy kamenických a tesařských cechů. Tito středověcí zedníci měli své cechy a tajné znalosti, které chránili před „cizími“. Šlo například o znalosti konstrukce, práce s kamenem, míry a symboliky staveb. V 17. a 18. století, kdy se začaly formovat moderní svobodné zednářské lóže, už šlo o organizace ne přímo stavební, ale převzaly od cechů jejich symboliku. Nástroje zedníků, jako kompas, kružidlo, úhelník či hladítko, se staly symboly mravního a duchovního „stavění“ člověka. Utajené konání těchto bratrstev mělo mít jako hlavní cíle uskutečňování sociálně spravedlivé, rovnostářské společnosti a konání dobročinnosti. K činnosti svobodných zednářů se váže řada často nepodložených konspiračních teorií. Zdroj: Museum of Freemansory.
Namísto lóže vězeňský kavalec
Ve středu 25. května 1898 stanul Franz Rebel před tribunálem c. a k. krajského soudu v Litoměřicích, kde se zpovídal ze svého činu. Ve své řeči se hájil tím, že k němu přišel elegantně oblečený muž, který se představil jako Alois Hoyer, člen vedení lóže svobodných zednářů, a přesvědčoval jej, aby rozšířil jejich řady. Při druhém setkání Rebel souhlasil a zaplatil 300 zlatých členského příspěvku. S Hoyerem se znovu setkal v Teplicích–Šanově, kde jej Hoyer měl vyzvat, aby získal jako člena lóže i Karla Karafiata. Peníze, které obdržel od Karafiata, podle svého tvrzení odevzdal Hoyerovi. Teprve po zatčení si uvědomil, že Hoyer je podvodník, který oklamal i jeho samotného.
Teplické noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger ve své reportáži ze soudní síně napsaly, že při svých nevěrohodných tvrzeních se Rebel zaplétal do četných rozporů. Soudní znalci v oboru písmoznalectví prohlásili, že dopisy adresované Karafiatovi a podepsané „Director Hoyer“ byly s velkou pravděpodobností napsány rukou obžalovaného.
Na základě verdiktu soudní poroty byl Franz Rebel uznán vinným ze spáchaného podvodu i pokusu o podvod a odsouzen k těžkému žaláři v trvání tří let, zpřísněnému postem a samovazbou jednou za čtvrt roku. Dále soud rozhodl, že po odpykání trestu bude Rebel pod policejním dohledem. Zároveň byla nařízena okamžitá vazba, neboť dosud byl vyšetřován na svobodě.
Ačkoliv se tento příběh na Teplicku odehrál před více než sto dvaceti lety, pohnutky podvodníka Rebela se od těch dnešních nijak nelišily. Zásadní rozdíl mezi podvody v tehdejší a dnešní době však přece jen existuje. Dopadnout pachatele na konci 19. století bylo i přes omezené možnosti tehdejší policie poněkud snazší, neboť nástrojem podvodníků bylo mluvené slovo, inkoust, papír a pero. Dnešní podvodníci se naopak skrývají za spletitými sítěmi internetu a mobilních operátorů, s nimiž policie svádí nerovný boj. Opatrnost je proto více než kdy dřív především na nás.
*
Zdroj:
- „Betrug“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, ročník 38, číslo 43, 28. 5. 1898, str. 10.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr, Alamy. Fotografie osoby je pouze ilustrační.
