Teplické zločiny UNČÍN (HOHENSTEIN), BOHOSUDOV (MARIASCHEIN), TRNOVANY (TURN), 2. 6. až 21. 9. 1898:
Noc z 2. na 3. června roku 1898 byla na toto roční období poměrně chladná a deštivá. Té noci se po cestě do Unčína, vesnice ležící východně od Krupky a dnes tvořící její součást, ve směru od Trnovan pohybovaly dvě mužské postavy. Před Unčínem se muži zastavili, jeden z nich zůstal na místě, zatímco druhý pokračoval k domu dělnického spotřebního družstva. Rozbil okenní tabuli, poté vyvrtal několik otvorů do okenice a otevřel ji. Následně vlezl dovnitř, rozsvítil světlo a vypáčil skříňku, v níž byly uloženy peníze. Poté popadl několik párů manšestrových kalhot. Jeho zrak však náhle upoutaly dva pytle s pětadvaceti kilogramy pražené kávy, kýžený cíl celého vloupání. Peníze vložil do jednoho z pytlů, kalhoty i jeden pytel s kávou si přehodil přes rameno, vylezl rozbitým oknem a zamířil za svým kumpánem čekajícím před obcí. Když mu k nohám složil jeden z pytlů s kávou, vrátil se ještě pro druhý.
A tak kráčely dvě mužské siluety červnovou nocí z Unčína zpět do Trnovan. Protože však začínalo svítat a muži nesoucí pytle kávy byli příliš nápadní, rozhodli se svůj lup ukrýt v obilném poli u Dolu Antonie1 mezi Bohosudovem a Srbicemi2 a vrátit se pro něj později.
Ruka znázorňuje místo na mapě, kde se nacházel Důl Antonie. V polích mezi dolem a Srbicemi, jihozápadně od dolu, ukryli Weiß a Klinger odcizené pytle s kávou. Zdroj: WOLF, Heinrich: Geologische und Gruben-Revier-Karte des Kohlenbeckens von Teplitz-Dux-Brüx. Lithografie u. Schnell-Pressen-Druck des k.k. Militär-geografischen Institutes, 1880.
Když se zloději vraceli pro kořist, čekal je četnický velitel
Za dva dny se pro ukradené věci nevraceli sami. Doprovázel je třetí kumpán, který se rozhodl kradený náklad odvézt na vozíku taženém psem. Oba zloději ve tmě hledali místo, kde byly pytle ukryty, zatímco třetí muž se psím povozem se k nim pomalu blížil z dálky. Jaké však na všechny čekalo překvapení, když zjistili, že jeden z pytlů zmizel a z dálky se k nim přibližuje četnický velitel Langer. Přispěchal k mužům, sdělil jim, že při pravidelné obchůzce nalezl tyto věci, které se v obilném poli jistě samy od sebe neobjevily, a zeptal se jich, co zde pohledávají. Muži se různě vymlouvali, načež se s prázdným vozíkem začali vzdalovat. Protože však nebyli přistiženi přímo při činu a zpočátku nebylo jisté, odkud se pytle vzaly ani zda s nimi mají něco společného, nechal velitel Langer pytle s kávou dopravit na obecní úřad v Srbicích a pustil se do pátrání, které brzy odhalilo vloupání do unčínského dělnického spotřebního družstva. Nedlouho na to byl nalezen ostře nabitý revolver, který jeden ze zlodějů odhodil, když byli muži četníkem vyrušeni.
Po třech mužích spatřených v poli u Dolu Antonie se rozběhlo usilovné pátrání. Dva z nich byli ve středu 8. června 1898, tedy necelý týden po vloupání, dopadeni právě v Trnovanech, kde bydleli a odkud za svým lupem vyráželi. Byli to Josef Weiß, sedmačtyřicetiletý svobodný švec z Dlouhého Mostu3 na Liberecku, toho času bez stálého bydliště, a Eduard Klinger, dvaapadesátiletý rodák ze Sokolova4.
Unčín (něm. Hohenstein) byl v letech 1850 až 1960 samostatnou obcí, která nejprve náležela do okresu Ústí nad Labem, ale od roku 1950 je součástí teplického okresu. Od 1. července 1960 je jednou z částí města Krupka (něm. Graupen). Zdroj: starepohledy.cz – upraveno.
Recidivista, spolupachatel a záhadný muž se psím povozem
Weiß byl již desetkrát trestán za krádež a celkem strávil dvacet let za vězeňskými zdmi. Jeho poslední tresty činily sedm a osm let žaláře, přičemž poslední z nich mu byl vyměřen roku 1890 za četná vloupání spáchaná v teplickém a bílinském okrese. Plzeňskou trestnici opustil Josef Weiß 10. října 1897 a s výdělkem přes čtyřicet zlatých byl vykázán do rodného Dlouhého Mostu. V domovské obci však nezůstal. Vrátil se na Teplicko, vybral si dřívější pohledávky za zboží pocházející z krádeží a domníval se, že nalezne útočiště u své milenky, v okolí nechvalně proslulé Anny Göhlertové. Ta jej však odmítla, a tak se Weiß začal živit žebrotou a několik měsíců se pohyboval po Trnovanech, odkud byl úředně vykázán. Následně se zdržoval převážně v Teplicích, kde se setkal se svým kumpánem Klingerem, s nímž se znal z vězení, neboť Eduard Klinger byl rovněž nenapravitelným a mnohokrát trestaným recidivistou.
Ve třetím muži se psím povozem, po němž četnictvo pátralo, byl rozpoznán Franz Merker, dvaačtyřicetiletý ženatý obchodník z Hrobu5. Ten byl obviněn z napomáhání k trestnému činu, neboť právě jemu měly být určeny ukradené pytle s kávou, pro které si přijel.
Dopadení pachatelé byli nejprve předvedeni před c. a k. okresní soud v Teplicích, který zločin důkladně prošetřil a poté případ postoupil c. a k. krajskému soudu v Litoměřicích, kde se soudní řízení s obžalovanými konalo v úterý 20. září 1898.
Návrat Josefa Weiße do prostředí mužských trestnic, kde byl jako doma
Podle obžaloby měl Josef Weiß společně s Eduardem Klingerem jako spolupachatelem vniknout do obchodu, přičemž měl být ozbrojen nabitým revolverem. Z obchodu odcizil hotovost ve výši čtyřicet sedm zlatých, osm manšestrových kalhot a dva pytle pražené kávy, vše v celkové hodnotě sto třicet zlatých. Peníze, které vložil do jednoho z pytlů, však nakonec nebyly nalezeny. Josef Weiß se k činu přiznal, svou výpovědí však zprostil viny jak Eduarda Klingera, tak Franze Merkera. Uvedl, že si prostory dělnického spotřebního družstva v Unčíně ještě před spácháním krádeže jednou prohlédl. V noci z 2. na 3. června vyzval Eduarda Klingera, aby šel s ním. Jelikož však Klinger již nechtěl spáchat další krádež, zůstal asi čtvrt hodiny cesty před Unčínem a měl tam na něj čekat.
Josef Weiß při jednání tvrdil, že vloupání provedl sám a že s Franzem Merkerem o prodeji ukradené kávy nehovořil. Revolver prý nosil pouze proto, že byl na to zvyklý a protože se musel mít na pozoru před současným milencem své bývalé milenky. Eduard Klinger rovněž tvrdil, že se na vloupání nepodílel, nýbrž že pouze čekal na Weiße mimo Unčín a pomáhal mu nést pytel. Merkera prý neznal, jen si tehdy pomyslel, že by to mohl být muž, kterého si Weiß objednal k odvozu kávy. Franz Merker rozhodně popřel, že by o celé záležitosti cokoli věděl, a tvrdil, že je zcela nevinen.
Porotci uznali Josefa Weiße vinným ze zločinu krádeže, dále z žebrání, tuláctví a neoprávněného nošení zbraně, a odsoudili jej k osmi letům těžkého žaláře, zostřeného dvěma postními dny ročně. Za nedovolené nošení zbraně mu byla navíc uložena peněžitá pokuta ve výši pěti zlatých. Zároveň bylo rozhodnuto, že po odpykání trestu může být předán do káznice s nucenými pracemi. Eduard Klinger byl uznán vinným ze spoluviny na krádeži a odsouzen k osmi měsícům těžkého žaláře, zostřeného osmi posty. Franz Merker byl naproti tomu poměrem hlasů devět ku třem osvobozen. Jak dodal na závěr teplický tisk, tímto jednáním skončilo letošní třetí období porotního soudu.
Dělnická spotřební družstva (něm. Arbeiter-Konsumverein) byla samosprávná sdružení, v nichž se dělníci spojovali za účelem společného nákupu spotřebního zboží a jeho distribuce. Jejich hlavním cílem byla ochrana před lichvou, snižování životních nákladů a zajištění kvalitních potravin a dalšího zboží za dostupné ceny. Mnohá družstva využívala vnitřní evidenční a slevové systémy v podobě konzumních známek, poukázek, členských žetonů nebo kreditních lístků. Na silně průmyslovém Teplicku byly tyto podniky běžnou součástí dělnického života. Fotografie zaznamenává provozovnu spotřebního družstva v Lanškrouně. Zdroj: www.kreis-landskron.de.
*
Autorský komentář:
V případu, jak jej ve dvou vydáních popsal dobový tisk, se vyskytuje několik nepřesností ohledně místa uložení ukradených předmětů, přesného určení místa vloupání i stavu ukradených věcí, jak byly četníkem nalezeny. Případ byl proto rekonstruován a mírně upraven na základě dobových map a nejpravděpodobnějšího sledu událostí, přičemž jako důvěryhodnější zdroj byla použita reportáž ze soudního přelíčení s pachateli.
Poznámky k případu:
- 1 Důl Antonie – něm. Antoni-Schacht.
- 2 Srbice – něm. Serbitz, obec na Teplicku.
- 3 Dlouhý Most – něm. Langenbruck, obec na Liberecku; v roce 1986 se obec k Liberci připojila a existovala jako městská čtvrť Liberec XXXVI-Dlouhý Most; 1. ledna 1993 se Dlouhý Most opět osamostatnil.
- 4 Sokolov – něm. Falkenau, obec na Karlovarsku.
- 5 Hrob – něm. Klostergrab, obec na Teplicku.
Zdroje:
- „Verhaftete Diebe“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Z města a okolí“, roč. 38, čís. 47, 11. 6. 1898, str. 6.
- „Ein gefährlicher Einbrecher“, Teplitz-Schönauer Anzeiger, rubrika „Soudní síň“, roč. 38, čís. 76, 21. 9. 1898, str. 12.
- VYSOKÝ, Václav: Doly, lomy, výsypky, str. 16.
- WOLF, Heinrich: Geologische und Gruben-Revier-Karte des Kohlenbeckens von Teplitz-Dux-Brüx. Lithografie u. Schnell-Pressen-Druck des k.k. Militär-geografischen Institutes, 1880. Eidgenössische Technische Hochschule Zürich, www.oldmapsonline.org.
Úvodní koláž. Autor: Martin Vršecký. Zdroje: Alamy, Kulturverein Museum, Teplitz-Schönauer Anzeiger, roč. 38, čís. 47, 11. 6. 1898, str. 1.
