Příběh, který napsal život aneb Teplické shledání pokojské s nejsilnějším mužem světa

TEPLICE–ŠANOV (TEPLITZ–SCHÖNAU), 14. 3. 1896:

Příběhy, o nichž čtete na této stránce, mívají zpravidla nešťastné konce. Buď je v nich někdo zahnán do úzkých, jindy oloupen, v těch nejhorších případech dokonce připraven o život. Pokud se v těchto příbězích vůbec objeví nějaký světlý moment, pak snad jen v zaslouženém trestu pro pachatele, pokud je dopaden. Ačkoliv si tyto teplické osudy, zanesené prachem historie, rádi připomínáme, pojďme si nyní oživit vypátraný příběh se skutečně dobrým koncem, při němž nedošlo ke ztrátám na zdraví, majetku ani životě a který naopak rámuje osudové shledání dcery se svým otcem, s nímž především otec nejspíše vůbec nepočítal.

Po smrti pěstounky musela dívka nastoupit do služby

Jak již víme z předchozích vyprávění, v domě U Telegrafu (Zum Telegraphen) v Lípové ulici č. 651/9 (Lindenstraße) bylo na konci 19. století provozováno ubytování hotelového typu s veškerým komfortem v podobě recepce, pokojské služby, zavedené telefonní linky a dalších technických vymožeností své doby.

Jako pokojská zde byla zaměstnána také dívka jménem Louise K., jejíž životní cesta byla ztížena mnoha překážkami. Vyrůstala v Lounech (Laun) jako pěstounská dcera zlatníka Samecka a jeho ženy. Ve věku dvou let ji k Sameckovým přivedl jistý muž, který při předání dívenky uvedl, že se o ni nemůže řádně postarat, a slíbil, že bude měsíčně přispívat určitou částkou na její výživu, pokud ji postarší manželé přijmou do svého domu. Sameckovi souhlasili, přijali první splátku, načež se neznámý muž odporoučel a už o sobě nikdy nedal vědět.

Pěstouni si však dívenku oblíbili a, aniž by kdy obdrželi další platbu, vychovávali ji jako vlastní dítě. Když však později pěstounka zemřela a otec se znovu oženil, muselo děvče z domu a odešlo do služby. Po čase zemřel i pěstoun Sameck. Dívčiným nejhorlivějším přáním tak nadále zůstávalo zjistit pravdu o svých skutečných rodičích.

^{Zdroj: Petr Beránek – databáze „Old Teplice“ na platformě Flickr.}

Dcera kočovného umělce Kouřimského

Na radu dobře smýšlejících lidí se Louise obrátila na c. a k. okresního hejtmana, Jeho Jasnost prince Hohenlohe, který se jí laskavě ujal a neprodleně učinil potřebné kroky. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Dívka brzy obdržela svůj křestní a rodný list, z něhož vyplynulo, že jejím otcem je kočovný umělec Kouřimský, v tehdejším teplickém tisku uváděný také jako Kaurimsky nebo Kourschimsky.

Další velké překvapení pro dívku nastalo ve chvíli, kdy po čase obdržela dopis od své sestry, o jejíž existenci dosud neměla ani ponětí. Dopis jí poskytl bližší vysvětlení o rodičích i rodinných poměrech. Dozvěděla se, že jejich otec tehdy opustil svou manželku a dvě malé dcery ve věku čtrnácti a dvou let, zatímco dva syny vzal s sebou. S ohledem na tehdejší okolnosti to bylo logické, protože chlapci mu mohli asistovat při jeho kumštýřských deklamacích. Nemocná matka krátce poté zemřela a úřady vyzvaly otce, který v té době putoval po světě jako ředitel cirkusu, aby se dívek ujal. Jak vyplývá z příběhu, bez výsledku. Starší dcera, kterou poslal do světa, se provdala ve Vídni a roku 1896 byla vdovou. Louise svěřil do péče lounským pěstounům Sameckovým.

Dojemné setkání v restauraci Germania

Největší přání Louise, jímž bylo vypátrání jejího otce, však nakonec splnila náhoda. V teplických novinách Teplitz Schönauer Anzeiger totiž objevila reklamní inzerát, který obsahoval pozvání do sálu restaurace Germania v ulici U Kamenných lázní č. 657 (Steinbadgasse) na třídenní hostování nejsilnějšího muže světa Kouřimského, jež mělo proběhnout od soboty 7. 3. do pondělí 9. 3. 1896. Louise, která věděla, že její otec je kočovným umělcem a nese jméno Kouřimský, nepochybovala, že hostujícím umělcem je právě on. Okamžitě pospíchala s fotografií otce do restaurace a skutečně zde v muži se železnou pěstí svého otce poznala, jak uvedly teplické noviny v článku ze soboty 14. 3. 1896.

^{Po přečtení této pozvánky se Louise K. vypravila do restaurace Germania, aby se zde shledala se svým otcem – nejsilnějším mužem světa. Zdroj: Teplitz-Schönauer Anzeiger, ročník 36., číslo 20., sobota 7. 3. 1896 (Österreichische Nationalbibliothek).}

Navzdory všem okolnostem bylo setkání otce s dcerou dojemné. Jak dodaly na závěr teplické noviny, Louise se po shledání s otcem chystala následovat svou sestru do Vídně.

Připomíná-li vám tento příběh motivy z dobových dívčích románků nevalné kvality, věřte, že k podobným životním situacím skutečně docházelo. Jen byly méně idealizovány a ve většině případů jsou dnes zcela zapomenuty, stejně jako další osudy siláka Kouřimského a jeho dcery Louise z domu U Telegrafu. Doufejme, že ve Vídni konečně našla to, po čem toužila, tedy svou rodinu.